Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.

NIKON VERSUS CANON.

SLOVO ZÁVĚREM.

Letos koncem srpna tomu budou čtyři roky, kdy jsem napsal svůj první článek ►Nikon versus Canon. Vzbudil velký rozruch. Příznivci Nikonu jej publikovali a odkazovali na něj, majitelé Canonů mě nejrůznějším způsobem očerňovali a haněli. Jak už to tak bývá, ti, jejichž názor by mě nejvíce zajímal, mlčeli, neboť je jaksi v povaze niternějších, nepovrchních lidí nevrhat se bezhlavě do sporů a hlasitě nekřičet kolem sebe své názory. Obzvlášť, když jde o věci technické.
Canon versus Nikon
Z dnešního pohledu na odvěký spor Canon vs. Nikon se objektivní závěr nyní jeví být, jako obvykle, kdesi uprostřed. Problém při hodnocení souborů představovaly dříve především programy, které jsme tenkrát měli k dispozici. Adobe Lightroom 1 a 2 nebyly příliš kvalitní a slabinou byl mj. i přenos detailů. Od verze 3 se RAW převodník prudce zlepšil a s ním i kvalita exportovaných fotografií. Otevřel jsem nedávno RAWy z 5DII, které vznikly na konci léta 2011 a upravil je v Lightroomu 5.7. Výsledek shrnu pro názornost v bodech:

1/ Kresba v detailech je mnohem lepší a z dnešního pohledu bych hodnotil AA filtr jako běžný.
2/ Barvy jsou většinou v pořádku, jen někdy mají tendenci k příliš velké, nepřirozené saturaci.
3/ Dynamický rozsah 5DII se i s odstupem zdá poměrně malý. Ze stínů lze získat podstatně méně než u Nikonu. Právě tak při zvyšování expozice podexponovaných snímků dostaneme u Nikonu kvalitnější výsledek. Toto je ale samozřejmě otázkou snímače a AD převodu + dalšího zpracování ve fotoaparátu, nikoli vyvolávacího programu, byť i ten může do jisté míry kvalitním algoritmem pomoci.

Nyní možná mnozí posměvači pozdvihnou hlavu a budou křičet: "Já to už tenkrát říkal!" Nechť ji zase sklopí a zůstanou zpět. Měl jsem možnost vidět snímky v plném rozlišení některých těchto kritiků a bylo na první pohled jasné, že jejich představa prokreslených detailů je daleko vzdálená od mojí. Mám na fotografie velmi vysoké nároky (především obsahově, ale neméně technicky) a ze současných fotoaparátů mě zaujal nejvíce asi Pentax 645Z s 50 Mpix snímačem Sony. Stejný naleznete i v Hasselbladu a PhaseOne, jedná se o první CMOS v digitálních stěnách. Jenže když zákazníkům nabízím, že jim místo 24 Mpix souborů z D3x vytvořím ještě kvalitnější z 36 Mpix D800, křičí hrůzou a nechtějí. Navíc mi stejně asi neodpustí, že jsem jim odmítl předávat hotové fotografie v JPG jako mí předchůdci, ale trvám na obrovském, 48 bitovém TIFFu v ProPhoto RGB. -

Nespokojen s výsledky Lightroomu 1 a 2 jsem pracoval i s Capture One. Výstup byl o poznání kvalitnější, především detailkontrast překvapoval svou čistotou a brilancí. Také barevné podání fotografií bylo možno lépe přiblížit mé představě. Capture One mi ale nevyhovoval svým ovládáním – ve srovnání s intuitivním Lightroomem mi přišlo vždy poněkud nešikovné a těžkopádné. Současné verze C1 neznám, třeba se to zlepšilo.

Z dnešního pohledu tedy srovnání Canon versus Nikon vychází poměrně vyrovnané a při rozhodování bude hlavním kritériem především to, zda se objekty na vašich fotografiích pohybují, či ne.

Nikon používá ve vrcholných modelech 36 Mpix snímače Sony, které nabízejí vynikající dynamický rozsah a samozřejmě rozlišení, poměrné nová D810 i zcela bez rozmazávajícího AA filtru. Nabídka zrcadlovek je impozantní – v tuto chvíli napočítáme na stránce ►Nikon Imaging celkem 23 modely! Jako u všech fotoaparátů, i u D800 a 810 je třeba občas jemně upravovat barvy, někdy se objeví nádech nebo malý posun v zelené nebo červené, zatímco ostatní tóny zůstávají správné. Tedy běžná situace, kterou spraví doladění profilů fotoaparátu. Možnosti snímačů jsou, zdá se, dosud nevídané. Spolu s velkým dynamickým rozsahem budete většinou spíše ořezávat černé, než projasňovat stíny. Nicméně ani s levnějšími D7100 a D610 chybu neuděláte.

Na druhé straně nelze opomenout zhoršující se ergonomii, kdy jsou fotografické ovládací prvky odsouvány na méně vhodná místa, nebo dokonce zcela vytlačovány zbytečnými a módními čudlíky, určenými potenciálním kameramanům.

Canon je stále konzervativní, co se týče rozlišení, byť sílí pověsti o zrcadlovce s rozlišením 46 – 52 Mpix. 5DIII v současnosti nabízí dobré rozlišení pro většinu fotografických žánrů, pokud potřebujeme vyšší, můžeme si u statických témat pomoci tvorbou skládaných snímků, čímž také velmi (až překvapivě, byť zcela logicky) zvýšíme výstupní kvalitu (používám skládání poměrně často, ono 22 / 24 Mpix není prakticky žádný rozdíl). Problémem Canonu je stále malý dynamický rozsah (i zde skládání pomůže, ale je už náročnější, především při pohybu na scéně je mnohdy lepší použít neutrální přechodové filtry) a menší barevná hloubka. Naopak výhodou je pro fotografy živé přírody skvělé automatické zaostřování, které spolu s profesionálními objektivy bude těžko hledat mezi zrcadlovkami konkurenci. Nikony zaostřují velmi rychle, ale jen u Canonu bleskový pohyb ostření občas ani nepostřehnete. Pro mě to není důležité, ale kdo fotografuje ptáky a jiné energické živočichy, ulehčí mu to jistě cestu k ostrým snímkům. Nespornou výhodou pro fotografy krajin a zátiší, tedy mého zaměření, je vynikající režim živého náhledu (Live View). Nikon zde již mnohé opravil, ale stále je co dohánět. Samozřejmě opět záleží, co vám osobně vyhovuje, protože třeba nikdo z mých kamarádů živý náhled prakticky nepoužívá. Závěrem bych ještě rád zmínil dva dobré a přitom relativně levné fotoaparáty této firmy – již neprodávanou 600D a nenápadnou 6D. Oba stojí za vyzkoušení.

Stále chybí čistě krajinářská a ateliérová FX (FF) zrcadlovka se 16-ti bitovým AD převodníkem, kde by daní za kvalitu obrazu bylo pouze snížení rychlosti sériového snímání – zřejmě žádnému z fotografů zmíněných žánrů by to nevadilo.

Z koho bych, slovy Miloše Kopeckého, s chutí udělal nezaměstnaného, jsou pracovníci obou firem odpovědní za výstupní kvalitu nových modelů. Stříkající olej na snímač D600, pronikající světlo do D750 a 5DIII – opravdu by bylo dobré si již uvědomit, že nejde o výrobu módních barevných telefonků a je třeba svou práci dělat důkladně. Neboť je zcela jasné, že kdyby se věnovalo jen trochu více pozornosti zkoušení prototypů, nic z výše uvedeného by se nemohlo stát. –

Tedy – Canon nebo Nikon? Pokud toužíte fotografovat ptáky, zvířata a jiné neposednosti, volte spíše Canon. Pokud jste klidnými tvůrci krajin a zátiší, máte na výběr Nikon s větším rozlišením snímačů a dynamickým rozsahem, nebo Canon se skvělým režimem živého náhledu. Nicméně vlastníte-li objektivy a příslušenství jedné nebo druhé značky, zůstaňte u ní, neboť zrcadlovky jsou dnes nesmírně univerzální a podstatně častěji vás budou omezovat vlastní (ne)schopnosti, než technika. Právě tak, pokud je vám jedna firma něčím bližší než ta druhá, prakticky neuděláte chybu. Zajímavou, a vzhledem k finanční i znalostní náročnosti především zahraničními profesionály často využívanou alternativou, je vlastnictví techniky obou značek. Přijde-li Canon nebo Nikon s něčím zásadním, prostě si to koupíte a nemusíte nejprve přemýšlet o prodeji stávající techniky. A uvažujte také o tom, že Nikon a Canon mají možná společného mnohem více, než se, vzhledem k přísným obchodním tajemstvím, obecně ví a připouští. Pokud se budete na výběr fotografické techniky dívat i z tohoto pohledu, mnohé vám bude najednou jasnější.

Dobré světlo na cestách za krásou fotografie vám ze srdce přeje

Martin Mojžíš.
V Praze 22. ledna 2015.
Fotografie: © Nikon Press International, © Canon Inc. Press.
Koláž: © Martin Mojžíš 2015.