FUJIFILM X-PRO1.

POZORUHODNÝ FOTOAPARÁT.

18. dubna 2016.
Již delší dobu jsem se díval po malém, lehkém fotoaparátu, který by umožňoval nerušeně dlouhé cesty krajinou, aniž by bylo nutné dělat příliš velké kompromisy v kvalitě obrazu. Zároveň jsem měl takové nesmělé přání, zda by mi fotoaparát mohl dělat radost a inspirovat i svým vzhledem. Nové moderní zrcadlovky jsou sice technicky velmi vyspělé, ale chybí jim krása a ušlechtilost klasických přístrojů.

Tou nejdůležitější věcí byl ale především velký výběr kvalitních monofokálních objektivů. Tuto podmínku nejprve dobře splňoval Pentax.



Jejich nádherné objektivy Limited jsou radostí pro oko fotografovo hned dvakrát – jednou při pohledu na ně a podruhé při prohlížení fotografií. Nedávno nově představený Pentax K-1 je důkazem, že se firma zřejmě vydala dobrým směrem, fotoaparát je po všech stránkách velmi zajímavý. Jenže snímač je Sony, stejný jako v Nikonu D810, ke kterému mám své výhrady především v podání barev a navíc jeden velký, plnoformátový přístroj zde již mám. Možností byl levný přístroj, např. K-50, ale tento fotoaparát mi přišel již příliš kompromisní.

Asi poprvé jsem se tedy začal rozhlížet v nabídce kompaktních fotoaparátů s výměnnými objektivy. Podmínkou byl snímač velikosti APS-C, čímž ihned vypadl Olympus, který by se mi jinak docela líbil. Neprošlo ani Sony, ostatně Nikon už doma mám. A tak nějak všechno začalo ukazovat na Fujifilm. Navíc lze nyní, kdy se objevil nový model X-Pro2, X-Pro1 koupit za čvrtinu původní ceny. I se dvěma krásnými světelnými monofokálními objektivy, Fujifilm XF 18 mm f/2,0 R a XF 27 mm f/2,8, jsem platil 24 000,– korun s daní, což je stále jen polovina ceny nové X-Pro2. Ta samozřejmě přináší některá vylepšení, především snímač s 24 miliony bodů oproti šestnácti u X-Pro1. Když si ale prohlédnete vývoj cen X-Pro1, zjistíte, že někdy za dva roky by mohla být o polovinu levnější a tehdy bude ten správný čas X-Pro2 koupit.

Nemám nyní mnoho času na psaní dlouhého článku, navíc se s fotoaparátem pořád ještě sžívám. Napíši tedy aspoň stručně výhody a nevýhody nového přístroje, k ostatnímu se snad dostanu později.

+ Kvalita fotografií: monofokální světelné objektivy + snímač téměř u zadního členu + Fujifilm APS-C X-Trans bez AA filtru s odlišnou architekturou Bayerovy masky + dokonale připravené charakteristiky legendárních filmů (Velvia, Astia, Provia, ... – kdo by to ostatně uměl lépe než jejich výrobce) = fotografie neuvěřitelné kvality s krémovým, sametovým podáním oblastí mimo pole ostrosti, dokonale prokresleným detaily a čistými, zářivými barvami. Dlouho jsem tomu nechtěl věřit, ale fotografie z Fujifilmu X-Pro1 s monofokální optikou se nejen vyrovnají snímkům z D3x, ale dokonce, když pominu rozdíl daný rozlišením, i z 5DSR. Barvy, detailkontrast, estetický vzhled šumu při vyšších citlivostech – kdybych to nezkusil, nevěřil bych tomu.

+ Objektivy: řada nádherných, kovových, vysoce světelných (již od 1:1.2) monofokálních objektivů v poměrně dostupných cenách (10 000 – 53 000,- korun s daní). Rovněž objektivy s proměnným ohniskem a optickou stabilizací (až +5 EV) včetně dvou s pevnou světelností 2.8. Navíc, u většiny objektivů se clona nastavuje příjemně mechanicky pomocí kroužku. Všechny optické členy jsou vždy skleněné.



Ke dvěma výše uvedeným jsem pořídil ještě Fujinon XF 35 mm f/2R WR. Tento objektiv je ve spojení s APS-C snímačem klasickou padesátkou, mým nejmilejším ohniskem. Je světelný, celokovový, utěsněný proti prachu i vlhkosti, výrobce zaručuje také bezproblémovou funkci až do -10 stupňů Celsia. Kroužky mají pevný, přesný chod. Objektiv díky vnitřnímu zaostřování a krokovému motoru pracuje bleskově a téměř neslyšně. A fotografie? Tak neuvěřitelně precizní kresba se málokdy vidí. Snímky vynikají prostorovým dojmem a jsou svým charakterem velmi výtvarné a inspirující.

+ Vzhled: krásný hledáčkový aparát, celokovové hořčíkové tělo, mechanické ovládání expozičních časů a úpravy expozice kovovými kolečky; spoušť se závitem pro drátěnku a zapínáním jako u Nikonu. Vyrobeno v Japonsku.

+ Rozměry: vzhledem ke kvalitě fotografií je neuvěřitelné, že tento fotoaparát schováte v případě potřeby třeba do větší kapsy u bundy. Je rovněž velmi lehký.

– Ovládání a rozměry: pro profesionála zvyklého na velkou zrcadlovku ze začátku jedna studená sprcha za druhou. Nemožnost zvětšení obrazu po vyfotografování tak, aby bylo možno zkontrolovat ostrost snímku – zvětšení je příliš malé. Paralaxa optického hledáčku, poskakující zaostřovací bod. V hledáčku vidíte objektiv. Z počátku každou chvíli omylem sahám na displej nebo na hledáček. Za co to vzít? Nevypadne mi to z ruky? Posunutý závit na stativovou destičku – pomůže velká destička, která ale spolehlivě zakryje prostor pro baterii, kde se skrývá i paměťová karta. Objednal jsem tedy věc, která jednak vytvoří větší držadlo fotoaparátu vpravo, jednak posune stativový šroub kam patří, tj. do optické osy a v neposlední řadě umožňuje vyjmutí paměťové karty nebo baterie, i když je fotoaparát umístěn na stativu. Spodní kovová lišta je zároveň profilována tak, aby ji bylo možné použít jako dlouhou stativovou destičku. Což je sice dobré, ale ne pro mě, protože Gitzo jako jedno z mála profil Arca Swiss nepoužívá. To méně příjemné je cena – za tuto stativovou destičku s držátkem je nutno zaplatit rovné 3000,- korun s daní ...

– Artefakty v obrazu: při zkouškách v atelieru ne, ale v přírodě, při fotografování na větší vzdálenost, např. v trávě, listech apod., se tyto občas slévají do jakýchsi celků, které vypadají jako malba nebo následek silného interního odšumování. S kamarádem ►Janem jsme fotografie podrobili nelítostnému analytickému rozboru dle metodiky bratří Justů, přičemž jsme zjistili, že vinu nese ostření v Adobe Lightroom, resp. jeho příliš velký poloměr (1). Pokud se tedy tyto jevy vyskytnou, je třeba zjemnit ostření, resp. lehce změnit jeho nastavení. Také pomůže zvýšení detailkontrastu. Důležité ale je, že tyto artefakty nevznikají odšumovacím programem ve fotoaparátu, který by zasahoval do RAWů (resp. RAFů). On tam pravděpodobně nějaký bude, ale naštěstí pracuje bez následků.

– Chybějící objektivy: nejdelší ohniskovou vzdálenost (pokud nepočítám objektivy s proměnným ohniskem) má v tuto chvíli Fujinon XF 90 mm f/2,0 R LM WR, v přepočtu na kinofilm tedy 135 mm. Uvítal bych dva světelné teleobjektivy 200 mm f/2,8 a 300 mm f/4, tedy 300 a 450 mm v přepočtu na kinofilm. Tu třístovku (450tku) prosím se stabilizací na ptactvo. Loni v únoru byl také představen nový makroobjektiv XF 120 mm f/2.8 R Macro OIS WR, ale zatím v prodeji není. Stávající jediný makroobjektiv XF 60 mm F2.4 R Macro nabízí zvětšení pouze 1:2, což je v mnoha případech málo.

Tolik prozatím a ve stručnosti. Pokud uvažujete o podobném přístroji a dokážete se sžít s občas trochu nešikovným ovládáním, zatím mohu jen a jen doporučit. Navíc je nyní cena velmi výhodná. Samotné tělo stojí 16 000,– korun, oba výše zmíněné objektivy 11 000,– a 14 000,–. Pokud ale koupíte vše najednou v sadě, bude vás stát pouze 24 000,–, tedy o 17 000,– korun méně.

© Martin Mojžíš, 2016.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2016 (úvodní snímek fotoaparátu), © Pentax - Ricoh, © Fujifilm.

►Fujifilm X-Trans: Zřejmě již konečné rozloučení.
►Fujifilm X-Trans: Již bez nežádoucích artefaktů.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.