Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.

Moje fotoaparáty, aneb ...

... mám je rád všechny.

Pro zajímavost a vzpomínku jsem se rozhodl sestavit si takový malý seznam všech fotoaparátů, které jsem kdy měl. Některé i opakovaně, to když se mi po prodeji stýskalo ... Dovolím si podělit se s vámi o tyto řádky, které jsou takovým technickým svědectvím mého fotografického života. Fotoaparáty nejsou řazeny chronologicky.

FILMOVÉ FOTOAPARÁTY.
Beirette SL 100N – zelená.

Můj první fotoaparát, vyráběný v Kamerawerk Freital (původně Woldemar Beier), patřícím pod VEB Carl Zeiss Jena. Táta mi jej přivezl z NDR. Byl plastový, zelený a měl velkou obdélníkovou plastovou spoušť. Vzhledem k ceně a jednoduchému nastavování nebyl špatný, ale samozřejmě jsem stále pokukoval po zrcadlovkách. Fotoaparát zřejmě ještě někde je, ale nevím kde.

Canon EOS 500N.
Má první zrcadlovka, koupena nová ve Foto a video Milan Škoda, tehdy ještě sídlili na druhé straně Vodičkovy ulice. Jednalo se o soupravu s objektivem 28 – 80 mm (ne Ultrasonic), jen světelnost si již nepamatuji, 3.5 – 5.6? Velmi dobře vybavený přístroj, měl horní displej, možnost výběru zaostřovacích bodů, režimy P, S, A a M, samospoušť, pomocné zaostřovací světlo, vestavěný blesk ... zkrátka vše potřebné.

Canon EOS 5.
Má první profesionální zrcadlovka. Byla z bazaru, ale bez známek použití a fungovala skvěle. Měla revoluční zaostřování pohledem oka, které opravdu to fungovalo. Zkrátka na které místo v hledáčku jste se podívali, zaostřovací bod, který byl tomu místu nejblíže, se zapnul a podsvítil, stejně, jako když jej vyberte ručně.

Nikon FG.
Krásný kovový přístroj, poměrně malý a lehký, ale velmi dobře vybavený. Posun filmu a natahování spouště byl ruční pomocí páčky, tzv. vratiprstu. Měl jsem černo stříbrný, dělal se i celý černý.

Praktica FX.
Tento fotoaparát nebyl můj, patřil tátovi. Mé první snímky na tomto světě táta fotografoval právě tímto přístrojem a vynikajícím objektivem Carl Zeiss Tessar 50 mm 1:2.8 T. Fotoaparát jsem později zdědil spolu s další technikou, pak vše neuváženě daroval a poté, díky velkorysosti a pochopení obdarovaného (děkuji!), vše zase získal zpět. Tessar lze použít s fotoaparáty Canon EOS, při použití správného adaptéru fotoaparát dokonce potvrdí zaostření bliknutím vybraného bodu a pípnutím. Objektiv kouzelně kreslí ostré i neostré oblasti. Spolu s podobným objektivem – Carl Zeiss Biotar 58 mm 1:2.0 T – patří k tomu nejlepšímu v mé fotografické technice.

Praktica MTL 5.
Klasický fotoaparát, mechanický skvost z NDR, vynikající objektivy. Pokud jste nepotřebovali expozimetr, zcela mechanické ovládání.

Voigtländer Braunschweig.
Středoformátový skládací měchový fotoaparát po dědečkovi. Nádherný přístroj vyráběný v pobočce firmy v Braunschweigu. Objektiv Anastigmat Skopar 1:4.5, F = 10.5 cm, centrální závěrka. Nikdy jsem s ním nefotografoval, jen občas jej otevřu, pohnu mechanickými částmi a dále klidně odpočívá na poličce v atelieru.


DIGITÁLNÍ FOTOAPARÁTY.
Fujifilm X-PRO 1.

Má první a zatím poslední zkušenost s kompaktním fotoaparátem s výměnnými objektivy. Fuji má specifické, ale dobré podání barev, ve spojení s objektivy Fujinon dosahuje nesmírně ostré kresby a v neposlední řadě se jedná o krásnou, klasicky vypadající techniku. Je třeba si zvyknout na malé tělo a ovládání velmi odlišné od zrcadlovek, obzvlášť profesionálních.

Canon EOS 600D.
18 Mpix digitální zrcadlovka. V některých zemích se prodávala pod označením Rebel a není to vůbec přehnané. I když se tím výrobce nechlubí (a tím také za nic neodpovídá :-), fotoaparát bez problémů pracuje i v silném dešti, aniž by mu to jakkoli vadilo (samozřejmě s voděodolným objektivem). Na snímači není AA filtr (další utajená skutečnost), kresba je tedy řezavě ostrá. Dalším příjemným překvapením jsou základní objektivy s proměnným ohniskem, 18 – 55 mm f/3.5 – 5.6 IS II a 55 – 250 mm f/4 – 5.6 IS II. I když mají plastový dokonce i bajonet, kreslí velmi dobře. To vše s optickou stabilizací a ve velmi, velmi lehkém provedení. Jediným větším problémem, čímž se vracíme zpět k fotoaparátu, je vcelku znatelný šum i při nízkých citlivostech ISO.

Canon EOS 6D.
Poměrně dostupná a velmi kvalitní digitální zrcadlovka se snímačem o velikosti kinofilmového políčka. Přibližně 21 Mpix, vestavěná GPS a WiFi. Fotografie jsou klasické Canon, tedy menší dynamický rozsah, ale s tím související větší kontrast, pěkný detailkontrast a řezavé detaily. Oproti profesionální řadě 5 méně přesné a zářivé barvy, rovněž výraznější šum.

Canon EOS 5D Mark II.
V mnoha ohledech revoluční fotoaparát – především cenou, která se pohybovala kolem 70 000,- korun s daní, ale také dobrým podáním barev, řekl bych první CMOS, který v tomto snesl srovnání s kvalitními CCD snímači. Velkou nevýhodou byl naopak poměrně silný AA filtr, který způsoboval v mnoha případech nežádoucí rozostření nejjemnějších detailů. Dále velmi zjednodušené možnosti nastavení fotoaparátu ve srovnání s nejvyšší řadou 1 a také poněkud nešikovné ovládací prvky.

Canon EOS 5D Mark III.
Ovládání se zlepšilo po všech stránkách, vlastně vše, co jsem předchozímu modelu vytýkal, bylo pečlivě přepracováno. Tělo se mnohem lépe drží a možnosti nastavení jsou téměř na úrovni nejvyšší řady 1. Barvy se oproti 5D Mark II ještě rozzářily, špatná je naopak nevyzpytatelná přítomnost pruhů šumu v tmavých i barevně jednotných oblastech, která trápila už předchozí model. Detailkontrast a kontrast RAW snímků jsou vynikající.

Canon EOS 5DSR.
Po technické stránce jeden z nejlepších fotoaparátů, který jsem kdy měl. Pro mě konečné rozlišení, více než 50 Mpix nepotřebuji, jedině, že by 100 Mpix snímače přinesly nějaký zásadní posun ve vyznění fotografie, bez kterého bych nemohl být, ale přijde mi to nepravděpodobné. Navíc lze rozlišení přímo v těle předem snížit až na 12 Mpix. Nádherně zpracované tělo, prakticky stejné jako 5D Mark III, jen místy zesílené a jinde naopak odlehčené. Přibyly některé šikovné možnosti nastavení, např. uspořádání informací na zadním monitoru a především časovač režimu Bulb. Fotografie jsou fascinující po všech stránkách a to jsem ani neměl k dispozici žádný objektiv Zeiss z řady Otus, naopak, tvořil jsem s velmi levnými skly, byť výhradně monofokálními. Živý náhled je znatelně lepší než u Nikonu, u něj je mi naopak bližší celkový způsob ovládání. Nevýhodami jsou stálá přítomnost oněch výše zmíněných nepředvídatelných pruhů ve fotografiích, byť již mnohem méně, a také poněkud mdlejší barvy oproti 5D Mark III.

Canon EOS 80D.
24 Mpix zrcadlovka. Výklopný zadní monitor pomáhá při fotografování se stativem. Kvalita fotografií je velmi vysoká, jen při vyšších citlivostech snímače poměrně značně narůstá obrazový šum. Barvy, kontrast a detailkontrast jsou zcela vynikajíci, jak je u Canonu dobrým zvykem. Ovládání a funkce jsou téměř shodné s 5DSR.

Nikon D80.
Můj první digitální Nikon. Snímač je CCD 10.5 Mpix. Velmi dobré ovládání i možnosti nastavení. Trochu zklamáním pro mě byly po Olympusu E-1 barvy, u Nikonu měly často snahu se posouvat kam neměly a byly celkově poměrně mdlé. Fotoaparát, ač určen spíše amatérům, zvládl spoustu práce na zakázkách a (jako veškerá má technika), vždy pracoval bez chyby nebo snad nutnosti reklamace.

Nikon D5300.
Fotoaparát z amatérské řady, ale velmi kvalitní. Snímač 24 Mpix bez AA filtru, ostré detaily, pěkné, čisté podání barev. Výklopný a otočný zadní monitor, srovnatelný s monitory Canon, jen s trochu chladnějším podáním (lehce do zelena, naneštěstí bez možnosti nastavení, to má D810). Velkou závadou je chybějící tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti, ani se tato důležitá funkce nedá žádnému jinému ovládacímu prvku přiřadit. Velmi zvláštně se to projevuje v režimu živého náhledu, kde fotoaparát pracuje s clonou, která byla nastavena před zapnutím tohoto režimu. Tuto clonu fyzicky nastaví v objektivu, tak tedy lze hloubku ostrosti posoudit, ale samozřejmě na snímač také dopadá méně světla a tak při použití větších clonových čísel začíná obraz s úbytkem osvětlení velmi brzy nepříjemně šumět. Pokud při zapnutém režimu živého náhledu změníte hodnotu zaclonění, fotografie bude sice korektně exponována s tímto nastavením, ale na monitoru žádnou změnu neuvidíte a clona fyzicky změní průměr až v okamžiku expozice. "Vskutku zvláštní a podivné," jak říká paní učitelka v Boříkovi od Vojtěcha Steklače.

Nikon D7100.
Velmi kvalitní digitální zrcadlovka, stejný snímač jako D5300, nevýklopný zadní monitor, ovládání bližší profesionálním přístrojům. Nevýhodou, aspoň pro mě, je videoinfekce přístroje – zbytečné červené tlačítko vedle spouště apod.

Nikon D300.
Má první profesionální digitální zrcadlovka Nikon. Skvělé ovládání, dobře sedne do ruky, obzvlášť s přídavným bateriovým držákem. Snímač 12 Mpix CMOS velikosti APS-C. Nemá zbytečné ovládací prvky pro natáčení filmů. Poctivý, kvalitní fotoaparát.

Nikon D700.
Lze o něm říci totéž, jako o D300. Jen snímač je velikosti kinofilmového políčka a obrazový šum je nižší. Snímač je opět 12 Mpix Sony CMOS.

Nikon D810.
36 Mpix, bez AA filtru. Nízký šum, ovšem za cenu až přílišné hladkosti, velký dynamický rozsah. Barvy tlumenější, na můj vkus až mdlé (a někdy zase nepochopitelně přesycené, obzvlášť zelené), navíc se sklonem k žloutnutí, to je ale vlastnost téměř všech digitálních Nikonů. Obzvlášť u zmíněné zelené, např. jarních listů, je to někdy v porovnání s Canonem až žalostný rozdíl. Lze samozřejmě upravit při vyvolávání fotografií ve formátu RAW, ale jsem raději, když jsou barvy správné již z fotoaparátu. Velmi jemné, výtvarné podání detailů a díky zmíněné dynamice téměř nekonečné možnosti při práci se stíny. Tělo je z výroby poškozeno zbytečnými ovládacími prvky pro natáčení filmů.

Nikon D3x.
Stejně jako Canon EOS 5DSR, jeden z nejlepších fotoaparátů, které jsem kdy měl. Poctivý Nikon z nejvyšší profesionální řady, velký, těžký a robustní. Snímač 24 Mpix s AA filtrem, naštěstí nepříliš účinným. Pouze fotoaparát, ne kříženec s kamerou. Velmi kvalitní barvy, byť zmíněný neduh v zelených tónech má také. Dynamický rozsah obrovský, ne jako D810, ale zcela dostačující. Krásný zvuk zrcátka, možnost nastavit prakticky vše. Příjemné, pohodlné ovládací prvky. Stejně jako F5, toto je NIKON.

Olympus Camedia C-4000 Zoom.
Můj první digitální fotoaparát. Kompaktní přístroj se snímačem CCD, 4 Mpix. Velmi kvalitní fotografie, čisté a zářivé barvy. Vzpomínám si na ty šťastné chvíle, kdy člověk celé večery fotografoval a fotografoval, zkoušel, vytvářel, když jej přestala trápit cena filmů a vyvolávání. Jak jsem do té doby měl fotografii rád, s tímto fotoaparátem jsem jí zcela a úplně propadl.

Olympus E-1.
Můj první profesionální digitální fotoaparát. Snímač 5 Mpix CCD. Skvělé objektivy Zuiko Digital. Vynikající ergonomie, možná nejlepší ze všech fotoaparátů, které jsem držel v rukách. S formátem RAW se nedalo příliš pracovat, což bylo jednak vinou zatím poměrně nešikovných programů na vyvolávání, jednak asi i mých tehdejších nepříliš velkých zkušeností. Fotoaparát ale uměl TIFF a ten jsem po celou dobu spokojeně a úspěšně používal. S E-1 jsem začal vytvářet první umělecké fotografie, například celou kolekci Hledání 2006. Na ty první krásné, chvějivé okamžiky radosti, když "to" vyšlo, nikdy nezapomenu a jsou pro mě navždy hlubokou inspirací.

Tolik tedy k mým fotoaparátům. Jak vidíte, žádný není špatný. Důležitější jsou vždy objektivy, byť u digitálních přístrojů má tělo přece jen větší úlohu, než u fotoaparátů na film. Tím hlavním je ale vždy radost, nadšení, štěstí z fotografie, která se podařila tak, jak jsme si ji přáli vytvořit. Zvolte si tedy ten fotoaparát, s kterým toto budete cítit a prožívat. Pro někoho to bude malý kompaktní přístroj, který snadno skryje do kapsy, jiný bude šťasten s velkou profesionální zrcadlovkou a mnoha objektivy. Pamatujte, to, co prožíváte při tvorbě fotografií, pak působí na vnímavé diváky. Tak můžete přinášet lidem radost a štěstí, ale také je vést k zamyšlení, procítění, ukázat jim nepoznané. Vždyť co je pro vás samozřejmostí, neboť jste to již prožili často a do největší hloubky své duše, může být jinému zásadním a překvapivým poznáním. –

Martin Mojžíš.
V Praze, 29. září 2016.