13. března 2018.
Začnu malinko odjinud. Objektivy 70 – 200 mm 2.8 IS (resp. VR) patří u Canonu i Nikonu k tomu nejlepšímu, jak po stránce optické, tak konstrukční. Jsou to robustní, nesmírně precizně zpracované optické přístroje, za všech okolností skvěle kreslící. Když mám na fotoaparátu tento objektiv, vím, že ať budu fotografovat cokoli za jakkoli komplikovaného osvětlení, fotografie mohou být vynikající, pokud něco nezkazím já sám. Za případné chyby ale rozhodně nebude moci objektiv.
Olympus při tvorbě profesionální techniky Micro 4/3 systému toto jistě dobře věděl. Zatímco u základních objektivů s proměnnou ohniskovou vzdáleností, např. již recenzovaného ►12 – 40 mm 2.8 je nutné vždy počítat s jistými kompromisy vzhledem ke kombinaci širokoúhlého, středního a krátkého teleobjektivního zobrazení, u objektivů s delšími ohniskovými vzdálenostmi lze všechny vady účinně odstranit, pokud tedy výrobce nic nezanedbá.
Patří tedy objektiv M. Zuiko Digital ED 40 – 150 mm 1:2.8 Pro do stejné skupiny zcela nekompromisních optických přístrojů, jako dva výše uvedené etalony?
Přepočítané ohniskové vzdálenosti na 36 mm film nebo snímač činí 80 – 300 mm. Na kratším ohnisku je tedy Olympus mírně delší, ale plynule navazuje na základní 12 – 40 mm. Nejdelší ohnisko o "100 mm" delší je výraznou výhodou. Horší je to se světelností, resp. hloubkou ostrosti, která je u Micro 4/3 snímačů znatelně větší a tak bude třeba počítat s nutností větších odstupů od pozadí či rušivých prvků. K tomu se vrátíme v závěrečném hodnocení, po prohlédnutí ukázkových fotografií.
Pojďme se nyní podívat na konstrukci objektivu Olympus M. Zuiko Digital ED 40 – 150 mm 1:2.8 Pro.
S potěšením mohu říci, že je stejně kvalitní a robustní, jako jeho větší bratři od Canonu či Nikonu. Krásný, masivní optický přistroj, bez vůlí, bez kompromisů, celokovový, odolný mrazu, vlhku a stříkající vodě.
Při změně ohniskové vzdálenosti (natož při zaostřování) se nic nevysouvá, přední část se neotáčí. Oba kovové prstence mají hladký, přiměřeně tuhý chod. Posunem ostřícího prstence vypínáme automatické zaotřování.
Optická konstrukce sestává ze šestnácti prvků v deseti skupinách.
Délka objektivu je 16 cm, průměr necelých 8 cm a hmotnost včetně stativového držáku 880 g. Průměr závitu pro filtry je ovšem jen 72 mm, lépe by bylo přidat ještě pět a získat tak nejběžnější průměr profesionálně používaných filtrů a příslušenství. Škoda.
Největší zaclonění činí 1:22, clona sestává z devíti zaoblených lamel.
Zcela vynikající je clona objektivu. Je možné ji buď běžně sejmout a nasadit, nebo ponechat na objektivu a jen posunout směrem dozadu na tělo objektivu. Pokud je clona vysunuta, zacvakne zámeček aretace, aby při fotografování nedošlo omylem k jejímu částečnému zasunutí a tím snížení účinnosti. Pro uvolnění aretace clony stačí mírně pootočit prstencem (na horní fotografii je dobře vidět) na cloně doleva. Ze složené polohy se clona vysouvá již volně, bez aretace. Skvělé řešení, po všech stránkách.
Maloobchodní cena objektivu je nyní 39 000 Kč včetně daně.
Pojďme se nyní podívat na ukázkové fotografie. Všechny byly vytvořeny s fotoaparátem Olympus OM-D E-M1 Mark II, kterému se budu později věnovat ►v samostatném článku. Tento fotoaparát má základní citlivost ISO 200 – to jen na vysvětlení, proč nepoužívám ISO 100. 100% výřez je většinou z 20 Mpx snímku, který má ve 4/3 formátu a při rozlišení 150 dpi rozměry 88 x 66 cm. Díváte se tedy zblízka na fragment bezmála metrového obrazu. Všechny fotografie byly ve fotoaparátu uloženy jako RAW (.orf) a poté digitálně vyvolány v Adobe Lightroom 6.12, pro názornost vždy s profilem Adobe Standard. Doostřování bylo úmyslně vždy ponecháno standardní (25/1/25/0). U některých snímků byl zvyšován detailkontrast, mnohdy i kontrast posunem černého a bílého bodu. U fotografií, kde hodnotím kresbu neostrých oblastí (bokeh) však zásadně není detailkontrast zvyšován, neboť by tím došlo k zvýraznění a zneklidnění rozostřených míst. Za údajem o ohniskové vzdálenosti je v závorce uvedena ještě úměrná ohnisková vzdálenost k 36 mm filmu či snímači.
↑ KMEN A KŮRA. Ohnisková vzdálenost: 150 (300) mm, expoziční čas 1/250 vteřiny, clona f/2.8, ISO 250.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Pokud jsme si zvykli objektiv 12 - 40 mm 2.8 používat nezacloněný, můžeme tak pokračovat i s 40 – 150 mm 2.8. Řezavá ostrost, vynikající kresba.
↑ ZIMA. Ohnisková vzdálenost: 150 (300) mm, expoziční čas 1/400 vteřiny, clona f/2.8, ISO 200.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Clonit? Proč ...
↑ NA KAMENI. Ohnisková vzdálenost: 150 (300) mm, expoziční čas 1/320 vteřiny, clona f/2.8, ISO 200.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Zcela ostré místo je třeba trochu hledat, ale je tam.
↑ ODPOČINEK. Ohnisková vzdálenost: 150 (300) mm, expoziční čas 1/250 vteřiny, clona f/8, ISO 250.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Již první fotografie je poměrně značně oříznuta, ohnisková vzdálenost "300 mm" je zkrátka na fotografování ptáků většinou málo.
↑ V LETU NAD ŘEKOU. Ohnisková vzdálenost: 150 (300) mm, expoziční čas 1/800 vteřiny, clona f/2.8, ISO 160.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Opět poměrně velký ořez, jako u předchozí fotografie. Kresba je vzhledem k nezacloněnému objektivu velmi dobrá.
↑ PODÉL TRATĚ. Ohnisková vzdálenost: 142 (284) mm, expoziční čas 1/250 vteřiny, clona f/8, ISO 1000.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
A nyní se pro dnešek rozloučíme. V ►příštím dílu si představíme další fotografie, vytvořené tímto objektivem.
© Martin Mojžíš, 2018.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2018.
►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.