13. dubna 2018.
První část ukázek a technické údaje objektivu naleznete v ►sedmé části. V tomto díle uvedeme ještě několik ukázek a shrneme poznatky o objektivu.
↑ VÝŠKA NAD MOŘEM. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/13 vteřiny, clona f/4, ISO 500.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
↑ LAVIČKA. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/3 vteřiny, clona f/4, ISO 500.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
↑ UŽ JE ZAVŘENO. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/2 vteřiny, clona f/4, ISO 500.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Již polovina vteřiny a stále ostré fotografie. Optická stabilizace snímače se zdá být podobně účinná jako ta v objektivech.
↑ NÁSTUPIŠTĚ. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/4 vteřiny, clona f/4, ISO 500.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Vynikající kresba pletiva pod střechou. Větší hloubka ostrosti umožňuje méně clonit.
↑ U SLOUPU. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/160 vteřiny, clona f/1.2, ISO 500.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Pokud zaostříme opravdu blízko, rozostření pozadí je velmi dobré.
↑ PODCHOD. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/50 vteřiny, clona f/2, ISO 500.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Noční reportáž má své kouzlo.
↑ NOC A ZDICE. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/2 vteřiny, clona f/2.2, ISO 500.
Druhá, třetí a čtvrtá fotografie jsou ořezy ze 100% velikosti při 150 dpi.
Obrys clony okolo světelného zdroje je zde poměrně estetický, nicméně zákazník by asi žádal jeho retuš, která by nebyla snadná. Právě tak u dvou barevných odlesků vpravo dole (ve výřezu jsou označené šipkami), modrého a oranžového.
↑ POD LAMPOU I. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/125 vteřiny, clona f/1.2, ISO 1000.
↑ POD LAMPOU II. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 1/5 vteřiny, clona f/5.6, ISO 1000.
↑ POD LAMPOU III. Ohnisková vzdálenost: 25 (50) mm, expoziční čas 0.6 vteřiny, clona f/14, ISO 2000.
Při plně otevřené cloně je vše v pořádku, s jejím přivíráním se objevují rušivé odlesky a závoje až po zcela nepoužitelnou fotografii při f/14. Chyba je zřejmě v lamelách clony, které nemají vhodnou antireflexní úpravu, v pořádku nebude ani vnitřek tubusu. A zbytečně složitá optická konstrukce vše jen zhoršuje. Na snímcích jsou vidět poletující sněhové vločky; samozřejmě mě hned napadlo, že některé dopadly na přední čočku, ale ta byla zcela čistá, kontroloval jsem ji několikrát. Rovněž jsem nepoužil žádný filtr. Tuto sérii jsem fotografoval pro jistotu třikrát, protože jsem zkrátka nějak nemohl uvěřit tomu, co vidím. Tato je poslední, třetí. Předchozí byly stejné ...
Nakonec tedy zklamání. Objektiv za 35 000 korun na poměrně bodové protisvětlo reaguje, jako by snad ani neměl antireflexní vrstvy. Co je pak platná krásná kovová konstrukce, vynikající ostrost a dokonce znatelný mikrokontrast. Kdyby výrobce přistoupil k ceně podstatně skromněji, zřejmě bych (pokud bych si techniku Olympus chtěl pořídit, což ovšem nechci) přimhouřil obě oči a zkrátka se s tím smířil jako s vlastností jinak velmi ostré a kvalitní optiky. Jenže u objektivu, který výrobce označuje jako profesionální (tj. pro práci) a prodává jej za poměrně vysokou cenu, jsou takto rozsáhlé optické vady nepřípustné.
Po tomto závěru snad ani nemusím zdůrazňovat, že celý tento seriál článků není nikterak podporován či ovlivňován firmou Olympus. Ta mi techniku pouze na tři týdny zapůjčila bez jakýchkoli dalších nároků či závazků.
A tím se pro dnešek rozloučíme. V ►devátém dílu nás čeká fotoaparát Olympus OM-D E-M1 Mark II.
© Martin Mojžíš, 2018.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2018.
►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.