Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.
Canon EOS R.

CANON EOS R.

ELEKTRONICKÝ HLEDÁČEK A 36 MM SNÍMAČ.

7. ledna 2019.
Canon EOS R je nový fotoaparát s elektronickým hledáčkem a obrazovým snímačem o velikosti kinofilmového políčka (36 x 24 mm) a efektivním rozlišením 30.1*) mil. bodů. Pro upevnění objektivů slouží nový bajonet RF. Ten je určen pouze pro fotoaparáty bez zrcadlové komory. Díky třem různým adaptérům lze s přístrojem používat prakticky všechny objektivy EF bez jakéhokoli omezení. Fotoaparát má vzhledem k menším rozměrům oproti zrcadlovkám s 36 mm snímačem poněkud odlišné rozložení ovládacích prvků. Na horní stěně se objevuje malý čtvercový displej. Zadní monitor má úhlopříčku 3.15“ (80 mm) a je výklopný a otočný na kloubu po levé straně. Fotoaparát je odolný vůči prachu a stříkající vodě.

*) Výrobce uvádí 30.3 mil. bodů. Pro mě však je efektivním rozlišením součin obrazových bodů obou stran fotografie. V tomto případě 30.105600, tedy 30.1.


R není profesionální fotoaparát.
R lze v hierarchii fotoaparátů Canon umístit mezi 6D Mark II a 5DIV. Z tohoto pohledu je jej také třeba posuzovat. Nejde o přístroj určený pro práci, ale o univerzální, cenově relativně dostupný fotoaparát s vynikajícím snímačem a množstvím praktických funkcí. Naznačuje, jakým směrem se bude vývoj techniky Canon ubírat do budoucna a přináší řadu zajímavých novinek. Ovšem opravdu to není a rozhodně nemá být ani nová 1DX, ani 5DS R. Tím ale nechci říci, že by R většinu zakázek nezvládla. Jen pro to prostě není určena.


Charakter a kvalita fotografií.
Pokud Vám vyhovuje ušlechtilý charakter fotografií přístrojů Canon, budete spokojeni i s R. Fotografie jsou velmi kvalitní, s čistými, přesnými a zářivými barvami, nicméně bez nežádoucích přesycení. Mají příjemný detailkontrast, který pomáhá zvýraznit prostor a atmosféru. Při použití profilu Camera Standard jsou barvy ještě nepatrně sytější, než třeba u 6D, ale zároveň velmi přesně vyvážené.

Měření expozice je tradičně přesné a spolehlivé. Jasy jsou poměrně odolné proti přeexponování, stíny lze velmi dobře projasňovat. Pruhy ve stínech, které trápily 5DII a III jsou prakticky pryč, výjimečně se vyskytnou ve scénách s extrémním rozsahem jasů, pokud stíny projasňujeme přes +2EV. V běžných situacích (jasný den, ISO 100) jsou stíny čisté a lze je většinou projasnit v celém rozsahu jezdce Adobe Lightroom bez odhalení nežádoucích artefaktů.

Šumu je vzhledem k rozlišení poměrně málo. Ve srovnání s etalony 6D a 1DXII je na tom R samozřejmě o něco hůře, nicméně až do ISO 6400 vás šum bude rušit minimálně, a to i při noční fotografii. Vím, že je to možná až příliš obecně napsáno, ale úroveň šumu a jeho charakter závisí na tolika faktorech, že jejich objektivní srovnání a popis by vydalo na další článek.

Automatické vyvážení bílé je opět velmi kvalitní. Lze nastavit teplejší nebo čistě bílé podání, samozřejmě i tonální posun do jakéhokoli odstínu. V zatažených dnech se nenechává svést k nazelenalým a namodralým nádechům, ale drží se vyšších hodnot a teplejších barev, což je esteticky velmi příjemné.

Výrobcem obrazového snímače je, jako obvykle, přímo Canon. Jedná se o Dual Pixel CMOS s rozlišením 31.7 mil. bodů, z toho efektivních je přibližně 30.1 (fotografie v plném rozlišení sestávají z 6720 x 4480 obrazových bodů). Velikost bodu je 5.36 x 5.36 μm. Poměr stran je 3 : 2, použita standardní RGGB Bayerova mozaika. AA filtr je žel přítomen a občas poměrně patrný, snad u profesionálních modelů nebude. Sklepávání prachu probíhá intezivněji než u zrcadlovek a trvá také déle; v případě potřeby jej lze samozřejmě kdykoli přerušit nebo vypnout. Při ruční volbě čištění trvá proces téměř deset vteřin a po jeho dokončení se fotoaparát restartuje. Osobně tuto změnu vítám; krajně nerad totiž svěřuji svou techniku servisům jen kvůli čištění snímače. Pro ochranu proti různým smítkům je ale nejdůležitější chytrý nápad japonských konstruktérů – závěrka je totiž při výměně objektivů uzavřena a tak snímač chrání podobně jako zrcátko v zrcadlovce, v podstatě ještě lépe. Ostatní fotoaparáty s elektronickým hledáčkem mají při výměně objektivů závěrku otevřenou, což čistotě a ochraně snímače rozhodně neprospívá. Snímač není stabilizovaný, nicméně (dle neověřených pověstí) u dalších modelů by se již funkce zvaná z angličtiny IBIS (In Body Image Stabilisation) mohla objevit, dokonce se mluví o několika unikátních možnostech, jako je automatický tilt-shift pomocí posunů a náklonů snímače apod. Jaká bude skutečnost, uvidíme.

RAW soubory jsou 14-bitové. Canon EOS R používá nový formát .cr3. Můžeme zvolit různé poměry stran (3 : 2, 4 : 3, 1 : 1 a 16 : 9). V tomto poměru se zamaskuje i hledáček a náhled na zadním monitoru. Do souboru se vloží ořezová cesta, fotografie ale zůstává vždy v plném rozlišení. To se může hodit, pokud se při fotografování zmýlíme a potřebujeme později okraj poněkud rozšířit, nicméně uvítal bych i volitelnou možnost, tedy aby byla fotografie v RAW uložena již oříznutá, s daným poměrem stran. Kromě výše uvedených poměrů lze zvolit i výřez odpovídající použití objektivu určeného pro kinofilm nebo 36 mm snímače na těle s menším snímačem APS-C, 1.6x.

Jak jsem již mnohokrát uvedl, automatické ostření pro mou tvorbu není příliš podstatné. Překvapila mě jedna věc, totiž nemožnost zvolit automatický výběr bodu v celé ploše záběru. Vždy se jedná jen o zóny, vodorovné či svislé, byť ty nejširší dosahují v jednom směru až k okrajům, ale v tom druhém je třeba je v případě potřeby posouvat. Vlastní ostření je v režimu jednoho bodu prakticky okamžité; při automatickém výběru někdy přístroj zlomek sekundy „přemýšlel“, kam zaostřit, zde bylo proti zrcadlovkám patrné malé zpoždění, nicméně většinou v šeru či za umělého osvětlení. Na výběr je, díky Dual Pixel AF, celkem 5655 bodů. Průběžné ostření téměř nepoužívám, proto jsem jej ani nezkoušel. Pokud doostřujeme ručně, obraz v hledáčku se po otočení ostřícím kroužkem zvětší a i v noci při umělém osvětlení lze velmi snadno zaostřit s vynikajícím výsledkem.

Závěrka je štěrbinová, ve fokální rovině, elektronicky řízená. Expozice může proběhnout buď plně mechanicky, nebo s tzv. „elektronickou první lamelou“ a druhou mechanickou, ev. zcela elektronicky. Expoziční časy jsou od 1/8000 vteřiny do 30 vteřin, samozřejmostí je režim B.

Sériové snímání je možné až rychlostí 8 snímků za vteřinu, 47 fotografií ve formátu RAW, což je na fotoaparát, který není určen pro profesionály, vynikající.

Canon EOS R. ↑ NOČNÍ VLAK. Canon EOS R, objektiv Canon RF 24 – 105 mm F 4 L IS USM, ohnisková vzdálenost 105 mm, expoziční čas 1/15 vteřiny, clona f/4, ISO 800.


Fotografie uvidíte především v následujících článcích, které budou věnovány třem objektivům řady L, které byly spolu s R představeny. Pojďme si tedy nyní nový fotoaparát prohlédnout.


Vzhled, konstrukce a ovládací prvky fotoaparátu.
Když jsem R viděl poprvé na reportážních a tiskových fotografiích, byl jsem jeho vzhledem poněkud zklamán. Zřetelná inspirace řadou M (vzhledově mi nepřijde příliš zdařilá), zbytečně plastový vzhled, patrné spáry na spojích jednotlivých dílů … nějak mě tato nová budoucnost tradiční japonské techniky nenadchla. O to větší bylo moje překvapení, když jsem fotoaparát poprvé uviděl a vzal do ruky. Stručně – poctivost, solidnost a preciznost. Drží se tak dobře, jako kdyby mi jej dělali na míru. Asi mám konfekční ruku, nicméně v každém případě první (i další) dojmy byly vynikající. Snažil jsem se proto fotoaparát pro své články fotografovat tak, aby vypadal jako ve skutečnosti a tak vám trochu zprostředkovat dojem zmíněné poctivosti a kvality, kterým R působí. A jak je u Canonu časté a (nejen) mnou velmi vítané, je přístroj vyroben v Japonsku.

Druhou stránkou věci je celkový charakter vzhledu fotoaparátu. Canon se nikdy příliš neohlížel do minulosti, zpravidla hledal nové, moderní cesty a R není výjimkou. Vzhled přístroje bude působit svěže i po pěti letech, o tom není pochyb. Pro mě, jako milovníka klasických přístrojů, je to ovšem trochu trápení. Jen mimozemšťan by mohl od nového Canonu očekávat, že se vzhledově inspiruje třeba překrásnými klasickými mechanickými přístroji na kinofilm … ale asi nejen mě by to udělalo radost. Nestalo se, co se dá dělat. Naopak, nahoře se objevilo rudé tlačítko pro zapnutí natáčení filmů, které, jak je známo z mých předchozích článků, opravdu nemusím. Naštěstí mu lze dát i smysluplnější funkce, u mě dostalo za úkol ukazovat náhled hloubky ostrosti. Kapka černé barvy pak spraví i tu rudou tečku. Doufejme, že u profesionálních přístrojů toto tlačítko zčerná a stane se obecným, funkčním.

Rozhodující je ovšem celkový dojem, a ten je, i přes zmíněné výhrady, nesmírně dobrý. Poctivě, až skromně pracovitě působí přes všechnu modernost nový přístroj. Ovládací prvky pracují s velkou přesností a prakticky bez vůlí. Kolečka, spoušť a tlačítko pro volbu režimů jsou nyní kovová, což je velmi příjemné.

Důležitou a velmi zajímavou novinku v ovládání nenajdeme na těle fotoaparátu, ale u nových objektivů RF. Jedná se o druhý (u objektivů s proměnnou ohniskovou vzdáleností třetí) otočný prstenec, kterému lze určit nejrůznější funkce. Pozoruhodná je také přítomnost tohoto ovládacího kolečka na jednom ze tří RF – EF adaptérů. Pokud kolečku přiřadíte nějakou funkci a používáte ji s objektivy RF, nemusíte si pak u objektivů EF zvykat zase na jiné nastavení.

Z expozičních režimů již nějakou dobu používám pouze ruční, tedy M. Nastavil jsem si tedy na zadní kolečko (díky nedostatku místa na zadní stěně je u R nyní vlastně téměř ve stejné poloze jako u Nikonu) clonu, na přední čas a na kroužek objektivu citlivost ISO. To proto, že kroužek je úplně vepředu; kdyby byl vzadu u bajonetu (což je pouze při použití adaptéru), nastavoval bych jím clonu a ISO zadním kolečkem na těle.

Kolečko na zapnutí a vypnutí přístroje mi přišlo nejprve na fotografiích zvláštní, ale po vyzkoušení se mi začalo líbit, je velmi sympatické a šikovné.

Velmi diskutovanou novinkou je ovládací proužek vpravo od hledáčku. Je citlivý jak na dotyk, tak na přejetí a lze mu rovněž nastavit nejrůznější funkce. Možná bych časem přišel na to, jak jej využít, ale v tuto chvíli bych místo něj uvítal spíše dvě funkční tlačítka.

Horní malý displej je velmi praktický; vzhledem k tomu, že na těle není obvyklé kolečko s volbou režimů (P, S, A, M) a tyto se nastavují zadním ovládacím kolečkem, je zvolený expoziční režim na displeji trvale zobrazen, i když je fotoaparát vypnutý. Po zapnutí displej ukazuje také čas, clonu, citlivost apod. Lze jej také podsvítit, což se mnohdy hodí.

Je trochu škoda, že na těle vlevo od bajonetu (při pohledu zepředu) nejsou žádná tlačítka. Dvě by se tam určitě vešla, ale zřejmě se objeví až u dražších přístrojů. Rovněž chybí ještě jeden slot pro paměťovou kartu (R používá SD), dva mají u Canonu zkrátka jen profesionální fotoaparáty, jímž R, jak jsem již uvedl výše, není a nemá být.

Canon EOS R.

Elektronický hledáček Canonu R je první, který s menšími výhradami pochválím. Při prvním pohledu mě dokonce napadlo, že se dívám do hledáčku optického. Rozlišení přibližně 3.7 mil. bodů se zdá být spodní hranicí, aby byl hledáček použitelný. Expoziční informace ve spodní části jsou zatíženy nepatrnou chromatickou aberací, také kontrast je samozřejmě vzhledem k použití OLED displeje větší, než u zadního monitoru, s čímž je třeba počítat při expozici. Pokud fotoaparát při fotografování otočíme na výšku, informace se rovněž otočí. Škoda jen, že už ne na zadním monitoru, tuto drobnost by to chtělo opravit, resp. umožnit její volbu. Očnice je poměrně široká a příjemná, dobře chrání před bočním světlem. Zvětšení hledáčku je přibližně 0.71x/33.3° (tj. přibližně 0.76x s objektivem 50 mm zaostřeným na nekonečno). Celý hledáček je poměrně vysunutý z těla, což napomáhá snadnému pozorování. Samozřejmostí je dioptrická korekce, -4 až +2 dioptrie.

Canon EOS R.

Zadní monitor je typu TFT, s rozlišením 2.1 mil. bodů, úhlopříčkou 3.15“ (80 mm) a rozměry 66.7 x 44.4 mm (poměr stran 3 : 2). Je otočný a výklopný na kloubu vlevo. Toto řešení má jednu výhodu a nevýhodu. Výhodou je možnost otočit monitor displejem k přístroji a tak jej chránit před poškozením. U fotoaparátu s elektronickým hledáčkem může takto zůstat i při fotografování, v hledáčku je zobrazeno vše, co na monitoru a naopak. To je výhodné např. při fotografování v noci na nebezpečných místech apod., kdy svítící monitor jinak přitahuje pozornost. Naopak nevýhodou je nemožnost vyklopení monitoru vlevo vodorovně (jako pro pohled do zrcadlové šachty) při používání stativové L destičky. Přesněji řečeno, jde to, ale monitor pak není vlevo vedle fotoaparátu, ale téměř vzadu a pro přesnou kompozici není tento pohled příliš praktický, obraz je totiž otočen vůči optické ose objektivu přibližně o 70 stupňů, podle šíře svislého prvku L destičky. Vše je v pořádku, pokud je fotoaparát s nasazenou L destičkou v poloze na výšku. Dotykové ovládání mi u fotoaparátů nevyhovuje, proto jej vždy ihned vypínám. Díky výřezu na těle v horní pravé části se monitor velmi dobře odklápí, také proto, že spodní hrana monitoru není ukryta v těle. Snadno tedy monitor uchopíme palcem a ukazováčkem levé ruky a odklopíme.

Nabídky (menu) jsou graficky stejné jako u ostatních fotoaparátů Canon, což je v pořádku. Pohybovat se v nich lze pomocí koleček či směrového ovladače na zadní stěně, který je ovšem u R pouze čtyřsměrový. U zmíněných nabídek to nevadí, ale při volbě zaostřovacího bodu nebo prohlížení zvětšeného náhledu se úhlopříčné směry hodí.

Fotoaparát je napájen z jedné baterie Canon LP-E6N, tedy stejné, jakou naleznete v řadách 5, 6, 80 apod. Lze použít i předchozí LP-E6. Po zakoupení adaptéru můžeme fotoaparát napájet z elektrické sítě. Pokud budeme používat bateriový držák BG-E22 (na rozdíl od držáků k novým Nikonům Z má spoušť, kolečka i potřebná tlačítka), lze do něj umístit dvě baterie. USB adaptérem PD-E1 lze baterii LP-E6N nabíjet v těle fotoaparátu. Zde je jediné omezení pro starší baterie LP-E6, které tímto adaptérem nabíjet nelze. Osobně v tom ale nevidím nejmenší problém, vždy používám nabíječku. Fotoaparát není možné tímto adaptérem napájet, slouží pouze k nabíjení.

Spotřeba energie je srovnatelná se zrcadlovkou, u které používáme pouze živý náhled. Což je můj případ prakticky při veškerém fotografování se stativem. Tedy mi nikterak nepřišlo, že by R vybíjela baterii jakkoli rychle.

Fotoaparát má rozměry (šířka x výška x hloubka) 135.8 x 98.3 x 84.4 mm. S baterií a paměťovou kartou, bez objektivu a krytky těla, váží 660 g.

Canon EOS R.

Nový bajonet RF.
Závěrem úvodního článku se pojďme podívat na nový bajonet, který Canon nazval RF. Po bajonetu EF, který v roce 1987 nahradil předchozí FD, se v R poprvé objevuje nový bajonet RF. Je určen pouze pro fotoaparáty bez zrcadlové komory. Má shodný vnitřní průměr s EF (54 mm) a zadní člen objektivů je vzdálen pouhých 20 mm od snímače (u EF to je 44 mm). Oproti EF se také zvýšil počet kontaktů z osmi na dvanáct. To má napomoci rychlejší a datově objemnější komunikaci mezi tělem a objektivem. Například některé parametry při činnosti optického stabilizátoru lze počítat pomocí vysoce výkonného procesoru v těle a získat tak přesnější a podrobnější data v kratším čase, což napomáhá k ještě vyšší účinnosti stabilizace.

Bajonet RF má jinak uspořádané výstupky, aby na něj nebylo možné omylem nasadit objektiv EF, čímž by mohlo dojít k poškození závěrky nebo zadního členu objektivu.

Canon EOS R.

Pokud nyní máme objektivy s bajonetem EF, můžeme je (téměř všechny, až na několik málo výjimek), pomocí adaptéru bez jakéhokoli omezení připojit k fotoaparátu R. Objektiv tedy bude automaticky ostřit jednorázově i průběžně, clonit, přenášet veškerá expoziční data, plně funkční bude samozřejmě i obrazová stabilizace. Adaptéry také vymezují správnou vzdálenost zadního členu EF objektivu od snímače fotoaparátu R, v podstatě nahrazují hloubku zrcadlové komory. Proto také nedochází k žádnému ořezu, fotografie vytvořená objektivem 50 mm EF bude po připojení na EOS R vytvořena se stejným zorným úhlem jako na fotoaparátu s EF bajonetem a 36 mm snímačem.

K fotoaparátům s 36 mm snímačem a bajonetem EF není možné připojit objektivy EF-S, určené pro menší snímače velikosti APS-C. Je to dáno více vystupujícím zadním členem těchto objektivů, který by se mohl dostat do kontaktu se zrcátkem. Pomocí RF – EF adaptérů můžeme nyní k fotoaparátu EOS R připojit i tyto objektivy.

Canon EOS R.

Adaptéry jsou hned tři. První, základní, slouží pouze k připojení EF objektivů na fotoaparát R. S fotoaparátem se také prodává, což je dobré. Zajímavější variantou je verze s ovládacím kroužkem. Tím můžete tento nový, šikovný prvek používat i s EF objektivy. Třetí adaptér pak umožňuje do svých útrob vložit kruhový filtr a tak mít k dispozici např. polarizační filtr i pro objektivy, u nichž je to jinak, třeba vzhledem k velmi konvexnímu přednímu členu, téměř nemožné (napadá mě například Canon EF 11 – 24 mm F4 L USM). Výrobce uvádí, že pokud filtr v adaptéru zrovna nepoužíváme, i tak musí být v držáku vložen aspoň čirý filtr. Tím se zároveň nabízí zajímavá možnost praktické ochrany obrazového snímače před prachem, pokud budeme používat jen EF objektivy. Zkrátka necháme nasazený adaptér s tímto čirým filtrem a budeme čistit jen jej.

Měl jsem k dispozici adaptér s kroužkem. Zkoušel jsem objektivy EF 17 – 40 mm F 4 L USM a EF 50 mm F 1.8 STM. Oba pracovaly zcela shodně jako na fotoaparátu s EF bajonetem.

Canon EOS R. ↑ ZÁBLESKOVÝ GENERÁTOR. Canon EOS R, adaptér EF-EOS R s kroužkem, objektiv Canon EF 50 mm F 1.8 STM, expoziční čas 1/100 vteřiny, clona f/2, ISO 1600.


Přes nový bajonet RF a adaptéry jsme se dostali až k objektivům. V ►příštím článku se podíváme na nový Canon RF 28 – 70 mm F 2 L USM. Celkové hodnocení fotoaparátu nechám až na úplný závěr.

Závěrem bych rád zdůraznil, že tento článek není nijak podporován či ovlivňován firmou Canon ani žádnou jinou.

© Martin Mojžíš, 2018.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2018.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.