Martin Mojžíš | fotografie a grafika


FUJIFILM X-TRANS:

ZŘEJMĚ JIŽ KONEČNÉ ROZLOUČENÍ.


Rád bych se téměř po roce vrátil k článku o fotoaparátu Fujifilm X-Pro1. Mimo jiné v něm uvádím:

"– Artefakty v obrazu: při zkouškách v atelieru ne, ale v přírodě, při fotografování na větší vzdálenost, např. v trávě, listech apod., se tyto občas slévají do jakýchsi celků, které vypadají jako malba nebo následek silného interního odšumování. S kamarádem Janem jsme fotografie podrobili nelítostnému analytickému rozboru dle metodiky bratří Justů, přičemž jsme zjistili, že vinu nese ostření v Adobe Lightroom, resp. jeho příliš velký poloměr (1). Pokud se tedy tyto jevy vyskytnou, je třeba zjemnit ostření, resp. lehce změnit jeho nastavení. Také pomůže zvýšení detailkontrastu. Důležité ale je, že tyto artefakty nevznikají odšumovacím programem ve fotoaparátu, který by zasahoval do RAWů (resp. RAFů). On tam pravděpodobně nějaký bude, ale naštěstí pracuje bez následků."

S tímto závěrem jsem článek ukončil a dále se problému nevěnoval, neboť fotoaparát putoval k novému majiteli. Později se mi po krásné technice Fujifilm opět zastesklo a tak jsem zakoupil X-T10 s objektivem proměnné ohniskové vzdálenosti Fujinon XF 18-55 mm f/2.8-4.0 R LM OIS. Fotoaparát měl oproti X-Pro1 již vylepšené ovládání a odstraněnu řadu nešikovností. Jenže ten hlavní problém, výše zmíněné artefakty, zůstal. K dispozici mám i RAWy z X-T2, tedy snímače X-Trans III, poslední generace. Žádný rozdíl. Fotografie jsem upravoval v Adobe Lightroom 6.1 a 6.10, Capture One Pro 10 a Photo Ninja 64 1.3.5c. Ve všech případech byl výsledek stejný. Artefakty se nepodařilo odstranit, jen zmírnit velmi intenzivním dekonvolučním ostřením (prakticky již zvýrazňujete šum a tím "obnovujete" ztracenou strukturu). Jediný program, který jsem nezkoušel, protože zatím existuje pouze pro počítače Macintosh, je Iridient Developer. Ani ten by si ale s těmito ošklivými útvary zřejmě neporadil. Jejich podstata je totiž pravděpodobně mnohem hlouběji, v samém srdci fotoaparátu – snímači X-Trans.

Oproti snímači s Bayerovou maskou používá X-Trans podstatně větší počet bodů pro výpočet jednoho obrazového (3x3 versus 2x2). Tato struktura, navíc nepravidelná, měla podle Fuji bránit vzniku moiré bez nutnosti použít AA filtr. Místo toho ale přinesla potřebu mnohem větší interpolace (výsledný bod se nevypočítává ze čtyř, ale z devíti bodů). Tím dochází k podstatně většímu zprůměrování hodnot původní informace, kterou přinesl dopadnuvší foton. Následkem jsou potom ony jakési slité celky, které připomínají malbu nebo následek silné redukce šumu před tvorbou souboru RAW. I ona se zřejmě na vzniku artefaktů menší měrou podílí, dnes již RAW interně odšumují snad všechny fotoaparáty.

Bayer versus X-Trans

Tímto ovšem nelze fotoaparáty Fujifilm se snímači X-Trans doporučit nikomu, kdo plánuje své fotografie vystavovat ve větších formátech, nebo se mu prostě jen nelíbí, že žulový patník vypadá jako z umělé hmoty. Je to škoda, neboť práce s těmito přístroji je jinak nesmírně příjemná a jen pouhý pohled na ně potěší. Je smutné, že Fujifilm, jinak důvěryhodná a tradiční japonská firma, prototypy snímačů poté, co je od Sony obdržela, důkladně nevyzkoušela, nezavrhla a do svých fotoaparátů nepoužila konvenční APS-C snímače (nebo nevymyslela něco jiného).

Proto musím také poopravit své tvrzení, že fotografie z X-Pro1 (a vlastně všech fotoaparátů Fujifilm se snímačem X-Trans) snesou srovnání nejen s Nikonem D3X, ale i Canonem 5DSR. Pokud jde o kontrast, detailkontrast a barvy, pak ano. V kvalitě kresby detailů však ne.



Podívejme se nyní na konkrétní ukázky a vydejme se za nimi do města u Vltavy, Nelahozevsi. Antonín Dvořák se zde narodil a později u nedalekých železničních tunelů obdivoval projíždějící vlaky. Jeho socha je nyní v parku, jenž je velmi hezky udržován a na jaře stromy i keře krásně kvetou. Předem upozorňuji, že publikované snímky jsou pouze zkušební, takto syté barvy zpravidla vůbec nepoužívám, také kompozice není vždy ideální. Ale chtěl jsem tehdy zjistit, co nová technika umí. Fotografováno do RAW, vyvoláno v Adobe Lightroom 6.10, redukce šumu vypnuta.

Vidíte sami, Fujifilm X-Pro1 s objektivem Fujinon XF 35mm f2R WR (ostrý a kvalitní) ztvárnil snímek velmi poutavě, tedy aspoň okem běžného diváka. Barvy, ostrost, kontrast, detailkontrast ... vše se zdá být vynikající. Až při pohledu zblízka (nebo na velkou zvětšeninu) si všimneme, že s kvetoucími pampeliškami je cosi podivného. Jsou již plně v poli ostrosti, jenže nejen jejich zářivé hlavičky, ale především listy splývají do jakési abstraktní hmoty. Nepřijde vám to tak patrné? Že nic nevidíte? Nevadí. Pojďme dále.



V železniční stanici jsou nádherné kvetoucí keře, snad trnky. Horní snímek se opět zdá být zcela v pořádku. Podívejte se ale na výřez ze 100% zvětšení dole. Květy vypadají jako umělé. Jsou slité, jako by je jarní Sluníčko rozpustilo ... a hnědé listy keře v pozadí? Darmo mluvit! A bude hůř ...



Lásku k vlakům máme s Antonínem Dvořákem společnou. A takový motoráček, to je vždy silná inspirace k fotografii. Zde by sice bylo lépe počkat, až bude světlo dopadat i na levou bočnici, také pravá hrana světlometů je již příliš blízko sloupku zastávky, nicméně pro náš záměr je tento snímek vynikající. Podívejte se na výřez dole. Uhodnete, co to je, kolem té kvetoucí řepky? Zřejmě nějaké rostliny ... ale jaké? Botanik by si zoufal, kdybych mu takový snímek přinesl do atlasu. Nebo mezi pražce někdo něco vysypal? Vylil?

Ne, opravdu to jsou rostliny. A snímač X-Trans, jeho mohutná interpolace, čili dopočítávání, vymýšlení chybějících bodů. To si toho opravdu nikdo ve Fujifilmu ještě nevšimnul? A mimochodem, nemá být fotografie, principiálně, co nejpřesnějším obrazem skutečnosti? –

Zdá se tedy, že jediná správná cesta je snímače X-Trans opustit (ideálně i Bayerovu mozaiku, ale to už bude horší). Prvním takovým fotoaparátem je
Fujifilm GFX 50S. Nalezneme zde snímač Sony s běžnou Bayerovou maskou, o rozměrech 43.8 x 32.9 mm, poměr stran 4 : 3, bez AA filtru. Po zkouškách prvních RAW mohu říci, že fotografie se zdají být velmi dobré. Artefakty jsem zatím nikde neobjevil, barvy, kontrast a detailkontrast jsou tradičně vynikající a podání detailů je velmi, velmi dobré. Nové objektivy GF se zdají být nesmírně ostré a i vzhledem k tomu, že jsou (prý) určeny až pro 100 Mpix, s Nyquistovou frekvencí 50 Mpix snímače se nijak netrápí a vesele vyrábějí moiré všude, kde mohou. Což je pochopitelné a třeba Lightroom si pomocí lokálních úprav s těmito pestrobarevnými obrazci většinou snadno poradí. Jen se mi zdá, že nepříliš zřetelné struktury povrchů jsou stále až příliš vyhlazené, ve srovnání třeba s 5DSR nebo A7RII. Cena je zatím nikoli mnou předpokládaných 125, ale 150 000,- korun bez daně, nicméně její pokles zřejmě nebude, vzhledem k přece jen menšímu okruhu zájemců, dlouho trvat.

Závěrem bych rád poznamenal, že nejsem ani elektrotechnik, ani fyzik. Jsem umělecký fotograf. K mé tvorbě jsou technické znalosti nutné a pokud se nechcete spokojit s průměrem, pak přímo nezbytné. Nicméně nechci tvrdit, že v článku uvedený důvod vzniku artefaktů v obraze je jediný a 100% správný. Pokud je mezi čtenáři někdo, komu jsou obrazové snímače blízké a domnívá se, že by mohl technické informace vhodně doplnit nebo rozšířit, budu rád, když mi napíše. Zdůrazňuji, že mám zájem pouze o poznatky skutečně erudovaných odborníků s rozsáhlou praxí v oboru.

Martin Mojžíš
V Praze, 17. dubna 2017
Zkušební fotografie: © Martin Mojžíš
Schémata barevných filtrů: © Fujifilm USA; grafická úprava: © Martin Mojžíš