FUJIFILM GFX 100 II.

PRO FOTOGRAFII (TÉMĚŘ) BEZ KOMPROMISŮ.

16. října 2025.
Středoformátový profesionální fotoaparát Fujifilm GFX 100 II byl poprvé veřejnosti představen 12. září 2023. Hlavním fotoaparátem mého atelieru se stal o dva roky později, v srpnu 2025.

GFX 100 II je velmi podobný mému předchozímu ►GFX 100 S II. V tomto článku se tedy zaměřím pouze na to, co je pro mě podstatné a od modelu S odlišné.


OBRAZOVÝ SNÍMAČ.
Snímač je oproti S mírně jiného typu. Umožňuje rychlejší čtení a přijde mi, že má ještě větší dynamický rozsah. To hlavní je zcela stejné: 102 / 406 Mpx, 48-bitový RAW, poměr stran 4 : 3, 11 648 x 8736 obrazových bodů.


KVALITA FOTOGRAFIÍ.
Velmi podobná jako u S, tedy opravdu úžasná. Málokdy se mi stane, abych na první pohled už v malém náhledu odlišil fotografii vytvořenou určitým fotoaparátem od jiných; u kteréhokoli fotoaparátu GFX je to téměř pravidlo. Prostorovost, intenzivní naléhavost i čistý klid barev, dokonalá kresba podrobností, velmi dobrá dynamika.


HLEDÁČEK.
Hledáček GFX 100 II je jedním z nejlepších elektronických hledáčků vůbec. Nevím o jiném fotoaparátu, který by umožňoval velikost zobrazení v hledáčku ze základního 1.0(!)x zmenšit. Ne, není to překlep, opravdu zmenšit. Je to především kvůli kolegům nosícím brýle, jenž mají proto oko umístěné dále a mohli by již mít okraje náhledu skryté. Ale i bez brýlí se v tomto hledáčku musíte občas doslova rozhlédnout, na takové "kino" se díváte. Obě originální kulaté očnice od Fuji jsou pěkné, ale mělké. Pro mě je jedinou možností hranatá vanička Kiwi, která vám oko opravdu obklopí, dokonale odstíní okolní světlo a umožní nerušené ponoření se do záběru. K celkovému úžasnému dojmu přispívá i obří rozlišení 9 440 000 bodů. Nemusím dodávat, že hledáček samozřejmě pokrývá 100% záběru.

Jenže tím to nekončí. Hledáček je totiž možné velmi snadno odmontovat, vysunout z těla. To se velmi hodí například tehdy, pokud dojde k neopravitelnému poškození hledáčku. Prostě jen objednáme nový a vyměníme. Pokud fotografujeme bez hledáčku nebo používáme velký externí monitor (praktický např. při fotografování architektury), můžeme upevňovací prvky a konektory pro hledáček na těle zakrýt přiloženým krytem a hledáček ponechat doma.

Druhou unikátní možností je použít hledáčkový adaptér Fujifilm EVF-TL1. Ten se připevní k tělu a hledáček se vloží do něj. Tím získáváme zpět tolik inspirující funkci filmových fotoaparátů se šachtou, kdy můžeme mít přístroj ve výši pasu a komponovat záběr pohledem shora, se sklopenou hlavou. Samozřejmě to lze i vyklopením zadního monitoru, ale za jasného slunečného dne je hledáček nenahraditelný a tehdy přijde adaptér velmi vhod.


DRŽÁK NA VÝŠKU FUJIFILM VG-GFX100 II.
Je věrnou kopií držadla na těle fotoaparátu, takže je poměrně velký, což je jedině dobře. Díky tomu také skvěle navazuje na fotoaparát a ten se po jeho montáži naprosto úchvatně drží. Nechybí samozřejmě řada tlačítek a ovládacích prvků. Do lopatky v útrobách držáku lze vložit dvě baterie Fujifilm NP-W235. Pokud to nestačí, můžeme dokonce i umístit třetí baterii do těla. Takto je lze stále ponechat a přes konektor USB-C i nabíjet. Já baterii v těle nepoužívám, dvě v držáku mi úplně stačí a stolní nabíječka Fujifilm BC-W235 je vážně vynikající. Na zadním monitoru se graficky i v procentech ukazuje kapacita všech tří baterií, skvělá to věc. Vybitá baterie se zobrazí červeně. Napájení se automaticky přepne na další baterii, nedojde k sebemenšímu zakolísání, vůbec si toho nevšimneme. Baterie se přepínají zleva doprava, tedy pro Japonce opačně, pro Evropana logicky.

A když už jsme u toho, tato věc se správně jmenuje držák na výšku nebo přídavný bateriový držák. Tedy žádný gríp. Nejsme totiž ani britská, ani americká kolonie, i když to mnohým pořád nějak nedochází.


OVLÁDÁNÍ.
Fujifilm se z nepochopitelných důvodů rozhodl u novějších fotoaparátů řady GFX nepoužít čtyřtlačítkový kříž na zadní stěně, obvyklý u většiny fotoaparátů řady X. Místa je zde dost, však také ►GFX 50S tento kříž měla. Kříž je ideální pro pohyb v nabídkách, jednotlivým tlačítkům se navíc ještě dají přiřadit různé funkce. U GFX 100 II i S II jsme ale odkázáni pouze na páčku, která primárně slouží k výběru zaostřovacích bodů. U mého 100 II páčka reaguje lépe, jemněji a přesněji než u mé předchozí 100 S II, ale ideální způsob to stejně není. Dotykové ovládání mi u fotoaparátů nevyhovuje, takže nezbývá než doufat, že Fujifilm příští generaci GFX přidá buď již zmíněný čtyřtlačítkový kříž, nebo úplně nejlépe kombinaci kolečka s vícesměrovým ovladačem, třeba podobné, jaké mají na zadní stěně fotoaparáty ►Sony A7RX/A7X.



Díky tomu, že většina objektivů GF má samostatný prstenec clony, lze ovládání fotoaparátu nastavit snadno, přehledně a jednoduše. Již mnoho let používám pouze ruční režim, M.

Předním kolečkem nastavuji expoziční čas (přeexponované oblasti již před expozicí blikají, není třeba čekat až na náhled hotového snímku). Clonu nastavuji již zmíněným prstencem na objektivu a zadním kolečkem volím citlivost ISO.

Dvě tlačítka pod prsty pravé ruky mi zapínají a vypínají čtyřkanálové histogramy a jednoosou či dvouosou elektronickou vodováhu.

Třem tlačítkům u spouště mám přiřazené následující funkce (zleva): 1. režim optické stabilizace, 2. nabídka typu závěrky a 3. nabídka vyvážení bílé. Zcela stejné je to samozřejmě i u ovládacích prvků držáku na výšku.


JEDINÁ, LEČ PODSTATNÁ VADA.
Fujifilm GFX 100 II trpí stejnou chorobou jako 99% dnešních fotoaparátů. Jde o tzv. hybridní přístroj, tj. kombinaci fotoaparátu a videokamery. U středoformátového GFX mi to přijde opravdu zbytečné a vadí mi to, velmi. Jedinou dobrou věcí je, že v nabídkách se nastavení pro natáčení objeví většinou jen tehdy (ne 100%, některá otravují i ve fotografických nabídkách), pokud je fotoaparát v režimu Kamera. Tedy, pravděpodobně, přepínač Fotografie / Film mého fotoaparátu v této poloze nikdy nebyl a už ani být nemůže, zablokoval jsem jej v nejen pro mě jediné správné poloze – Fotografie.

Zmíněný přepínač, nesmyslně velký a dominantní prvek vlevo na horní desce, je krajně otravný. Jde totiž především o násilné zdůrazňování a bezohledné vnucování něčeho, o co fotograf nestojí. Nebyl by přece nejmenší problém nechat zákazníka, pokud toto přepínání skutečně potřebuje, aby si je sám přiřadil některému ovládacímu prvku, tak jako ostatní funkce. Opět námět pro další model.

A aby bylo jasno, milé Fuji, je mi úplně jedno, jestli FOTOAPARÁT umí natáčet filmy v 8K nebo 37.59K, MŘ nebo BŽ, vadí mi to, nechci to a prostě to dejte pryč. Klidně udělejte jeden čistě fotografický a druhý hybridní model, když je to pro vás tak strašně důležité, v této cenové hladině to přece není žádný problém.

Tak mě napadá, co nová kamera Fujifilm Eterna, která má mimochodem úplně stejný obrazový snímač jako GFX 100 II? Samozřejmě předpokládám, že je osazena fotografickou spouští a naprosto všemi potřebnými fotografickými ovládacími prvky a funkcemi! A jak ne, tak si koupím křiklavou americkou kšiltovku, budu mávat rukama, jako kdybych chtěl vzlétnout a začnu zarputile šířit po internetu filmy, kde budu poskakovat a neustále vykřikovat, že už je načase, aby Fujifilm začal brát fotografii konečně vážně!


HASSELBLAD DEFINITIVNĚ SKONČIL S VIDEEM A NADÁLE SE BUDE VĚNOVAT JENOM FOTOGRAFII.
Hasselblad nedávno představil svůj X2D II 100C, který, téměř zázračně a úžasně, je pouze a jedině čistým fotoaparátem (a v tomto zároveň snad opravdu jediným, to je vážně děs, nebo spíše absurdní komedie). Pokud by tento fotoaparát existoval ještě předtím, než jsem pořídil GFX, téměř jistě bych své statisíce poslal do Švédska. Do budoucna tedy uvidím, jakou cestou se Fujifilm vydá. Hasselblad budu určitě a rád sledovat a v jeho záslužném antihybridním konání podporovat.

A aby nedošlo k omylu, nemám absolutně nic proti pohyblivým obrázkům, naopak. Skvělý film dokáže být úžasným zážitkem. Jenže na úrovni, na které já fotografuji, k tomu potřebujete kompletní štáb, herce, produkci a nemalý rozpočet. A mohu vám podepsat, že kameramané z tohoto štábu budou používat zmíněnou Eternu, Sony Venice, Burano, Red V-Raptor XL apod. Tedy špičkové filmové kamery, které opravdu, ani v nejmenším, nejsou profesionálními fotoaparáty, prostě vůbec. Proč by tomu tedy mělo být naopak? Proč, do háje, mám mít v profesionálním středoformátovém fotoaparátu násilím nacpanou kameru? A místo třeba dvou dalších a užitečných nastavitelných tlačítek přerostlý, zcela zbytečný přepínač, který je zde stejně hlavně proto, aby všichni a na první pohled viděli, že výrobce bere to vídejko vážně? Tak proč? Jen proto, že to jde? Že to je nyní móda u levných fotoaparátů a přístrojů střední třídy? To snad ne. Jde totiž spousta věcí. Ale to ještě neznamená, že je to dobře a správně. Ony se totiž ty vytoužené zisky, kvůli kterým se toto vše samozřejmě děje a pro které jsou již delší dobu fotografové perzekuováni a odsouváni do pozadí, mohou velmi rychle změnit v červená čísla.


ZÁVĚREM.
Fujifilm GFX 100 II je úžasný fotoaparát. Dle mnohých (a mé zkušenosti to jen potvrzují) z hlediska spojení kvality fotografií, rozlišení, objektivů, ovládání a ceny nejlepší fotoaparát na světě. Byť toto prohlášení může znít nadneseně, vychází z kombinace všech výše uvedených okolností. A kromě téměř absolutní obrazové kvality je právě cena zde tím zásadním faktorem, která techniku GFX posunuje na vrchol. Levná samozřejmě není, ale určitě je, i na poměry středního formátu, relativně dostupná.

GFX je nyní také jediný fotografický systém s elektronickým hledáčkem, který má vlastní, tedy bez nutnosti použití adaptéru, objektivy s možností náklonu a posunu roviny zaostření (Tilt-Shift). A oba jsou navíc opravdu špičkové. Atd.

Pomyslnou ropuchou ve vašem přijímači a vadou na kráse je tedy pouze, kromě chybějícího ovladače na zadní stěně, nežádoucí hybridizace s kamerou. Zde má ale Fujifilm, tvůrce a výrobce celé řady nádherných přístrojů s klasickým ovládáním, snadno a lehce na co navázat. V podstatě stačí vytvořit samostanou řadu pouze a výhradně čistých středoformátových fotoaparátů, například GRX. Hybridní modely budou třeba GHX nebo stávající GFX a pro kameramany je zde již zmíněná Eterna.

A pokud by naopak došlo k dalšímu potlačování fotografie ve prospěch videa? Anebo mi prostě dojde trpělivost s hybridem? Naštěstí už zde cesta je, konečně. 日本に別れを告げる (Nihon ni wakare o tsugeru) och åker till Sverige. *)

*) Rozloučím se s Japonskem a odejdu do Švédska.


© Martin Mojžíš, 2025.
Obrazová část: © Fujifilm, © Victor Hasselblad AB.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.