Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.
Nová kniha Trojice.

DNES VYCHÁZÍ TROJICE.

MOJE NOVÁ KNIHA.

9. prosince 2020.
Podívejme se nejprve na tiskovou zprávu.


PRÁVĚ VYCHÁZÍ TROJICE – KNIHA O TŘECH NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH MĚLNICKÝCH PAMÁTKÁCH.



Mělník. Vysoká skála nad řekami, na jejímž vrcholu je zámek s vysokou věží. Vzpomínáte? Nejznámější obraz historického královského věnného města, města vinic, shlížejícího na soutok Vltavy s Labem. Věž však nepatří zámku, ale gotickému chrámu sv. Petra a Pavla, stojícího v bezprostřední blízkosti. A jen nedaleko od nich, na starobylém náměstí Míru, nalezneme mělnickou radnici, renesanční budovu s výraznou věží, známou mj. i z mnoha filmů. Tyto tři pamětihodnosti tak, jak je mnozí neznají, jsou hlavními motivy nové knihy s názvem Trojice, kterou dnes, 9. prosince 2020, vydává město Mělník.

Kostel, zámek a radnice, tedy církev, šlechta a měšťané. Tři proudy, za staletí zmítány nespočetnými bouřemi, mnohokrát hrozícími zánikem. Bouřemi, které hluboce zasahovaly do života prostých obyvatel Mělníka a byly mnohdy určujícími v jejich dalších osudech. Až neuvěřitelné se nám nyní, když stojíme ve ztichlých prostorách, zdají dozvuky násilného potlačování církve i šlechty a ozvěna hlasu proudu času nás unáší tam, kdy ještě nebylo nic a vše mělo teprve vzniknout. Tolik lidí, kteří prošli dobami minulými a zanechali nám zde své odkazy, dobré i zlé ... tolik jich bylo ... náhle jako bychom mohli ještě lépe cítit vlastní nepatrnost v nevýslovném, obrovitém letu dějin.

Od dávných dob až dosud. To je prvním motivem celé knihy. Tím druhým je pozvat čtenáře tam, kde možná ještě nebyl a umožnit mu spatřit věci, které často zůstávají skryty. Nahlédnout pod povrch věcí a začít cítit skutečné, hluboké souvislosti, které vytvořily a zformovaly nejen dnešní Mělník, ale jako vlny obrušující břehy působily i na celý český národ. Hlavním a nejzásadnějším objevem je nesporně slavný Mělnický poklad. Trojice (opět!) historických předmětů nevýslovné ceny, které, bezpečně ukryty před zraky nepovolaných, tiše odpočívají již roky a staletí. Více než metr vysoká, unikátní pozdně gotická monstrance, stříbrná pixida a nádherně vyřezávaný dřevěný pohár na celostránkových fotografiích ožívají před zraky čtenáře a umožní mu vidět to, co obvykle mohou spatřit pouze významné oficiální návštěvy města.

"Bylo to jako cesta časem," říká umělecký fotograf Martin Mojžíš, autor všech fotografií v knize. "Nádherný gotický kostel, na jehož věž jsem mohl díky laskavému svolení pana faráře vystupovat i po zavírací době, za soumraku i svítání, byl zdrojem tolika prožití a tak hluboké inspirace, že jsem zpočátku téměř nemohl fotografovat. Obrovské množství námětů zcela přesahovalo mé síly tyto dojmy jakkoli pojmout a ztvárnit. Zámek oproti tomu působil zcela jinak, vstoupil jsem jako tichý host do domu jednoho z nejznámějších českých šlechtických rodů a dlel dlouhé hodiny v místech, kde si generace Lobkowiczů hrály jako děti, dospívaly, bojovaly o své sny, ale také tento svět opouštěly, mnohdy v rozčarování. Radnice je místem jaksi nejsoučasnějším, ale o to více působivým. Setkání s pokladem bylo jedním z nejsilnějších zážitků mého mělnického putování. Nestává se často, mít možnost vzít do rukou (doslova) tak významnou část české historie."

Druhou polovinu knihy Trojice tvoří textová část. Autorem předmluvy je starosta města Ctirad Mikeš. O kostele a radnici napsali archiváři Nikola Michňová, David Fiedler a Dalibor Státník. Zámkem vás provede jeho kastelán Jaromír Tůma. Jeho slova jsou živá a čtivá, archiváři vyprávějí vážněji a velmi podrobně. Obraz, který vytvoří fotografie, se doplní a dotvoří četbou o pohnutých dějinných událostech.

"Jediné, co mě trochu mrzí, je skutečnost, kdy se do knihy vešla přibližně jen polovina fotografií, které byly vytvořeny. Proto se třeba u zámku vůbec nedostalo na mnoho blízkých pohledů na nádherné detaily, které jsou pro atmosféru jednotlivých komnat velmi důležité. Právě tak mnoho exterierových fotografií, například monumentální terasa nad řekami apod. Ale třeba se v budoucnu podaří vydat druhé, rozšířené vydání."

Trojice patří rozměrově k větším knihám. Je vázána v plátně se zlatou ražbou a matně laminovaným přebalem. Přestože není nijak přehnaně silná, možná čtenáře překvapí její velká váha. "Chtěl jsem co nejsilnější papír pro vnitřní strany," říká Martin Mojžíš, který je zároveň autorem i grafického zpracování. "Ve spolupráci s tiskárnou jsme vybrali takový, aby byl dojem z četby co nejušlechtilejší, fotografie neprosvítaly a zároveň bylo ještě možné použít hodnotnou šitou knižní vazbu."

Název publikace: Trojice.
200 stran, vázané v plátně se zlatou ražbou, matný laminovaný přebal, 26 x 26 cm.
Náklad: 500 výtisků.
Cena: 590 Kč.
ISBN: 978-80-907298-1-0

Knihu lze zakoupit v Turistickém informačním centru Mělník, na Zámku Mělník a ve vybraných mělnických knihkupectvích.

Kontakt pro média: Zuzana Syrová, vedoucí odboru školství a kultury, tel.: 315 635 341, e-mail: z.syrova@melnik.cz.


Tolik tedy tisková zpráva. Práce na knize začaly již v roce 2017. Než byly dohodnuty všechny náležitosti, mohl jsem zatím fotografovat exteriery. Téměř každý den jsem jezdil na Mělník a čekal na výjimečné světlo a počasí. Většinou jsem se vracel s prázdnou, jen málokdy se podařilo. Tak vznikl například snímek Východ Měsíce nad zámkem, který najdete na stranách 98 – 99, nebo bouřlivá noc na stránkách 12 – 13.

Nová kniha Trojice.

Co se týče interierů, byla zde některá omezení, se kterými bylo třeba při plánování počítat. V kostele se měla začít opravovat střecha, což znamenalo nejen konec fotografování z venku, ale především uzavření interierů. Na radnici bylo zase třeba vyměnit kompletní elektrické rozvody, což opět vylučovalo fotografování v interierech.

Začal jsem tedy v kostele. Chrám sv. Petra a Pavla se nezdá být z venku příliš veliký, ale když vstoupíte dovnitř, až se vám zatají dech.

Nová kniha Trojice.

Z počátku nejvíce času zabere chození. Nejlépe úplně všude, kam jen lze. Je třeba najít místa pro budoucí záběry. Pak začnou vlastní světelné a kompoziční zkoušky, jakési náčrty, ze kterých se potom vybírají ty nejpůsobivější.

Hlavním místem každého katolického kostela je hlavní oltář. Ten zdejší je z roku 1750, samozřejmě byl mnohokrát upravován. Oltář je obklopen okny a fotografujete se vlastně v protisvětle. Proto je na většině běžných snímků buď správně exponován a okolo jsou vypálené bílé plochy, nebo se naopak utápí ve tmě a okna jsou dobře. Častý je také průměr, tedy všechno špatně. Takový výsledek byl ovšem nepřípustný. Měl jsem představu, aby vlastní oltář zářil, obklopen okny, za kterými jako by již začínal klesat soumrak. Nakonec se vše podařilo, fotografii naleznete na straně 39.


Nová kniha Trojice.


Nejsilnějším zážitkem však bylo fotografování kostelní věže. Jak je uvedeno již v tiskové zprávě, zpočátku jsem téměř nevěděl, kde začít, tolik inspirace a působivých záběrů zde bylo. Věž je v létě přístupná veřejnosti, možná jste se zde byli podívat a tak si nyní říkáte, co je na ní tak zvláštního. Jenže zatímco vy jste zde mohli být jen ve dne, pouze za denního světla, já mohl na věž kdykoli a tak jsem zde prožil nespočet západů i východů Slunce, právě tak i hvězdných či oblačných nocí. Pohled na řeky, horu Říp a na město z výšky ve chvílích, kdy je pohyb slunečního kotouče téměř viditelný, kdy se každou minutou mění barvy, stíny, kontrast, jsou pro fotografa nesmírně silným zážitkem.

V interieru věže jsou další, nesmírně zajímavé objekty. Schodiště, stroj věžních hodin a především – zvony. Jsou tři, jmenují se Petr a Pavel, Václav a Ludmila a Anežka a Zdislava. První jmenovaný je opravdu obrovský, všechny jsou nádherné a bylo mi u nich moc dobře. Jako by byly živé, tak silnou atmosféru vytvářely. Jejich fotografování bylo nesmírně náročné, neboť je kolem jen velmi málo místa, i za jasného dne pouze mírné šero a světlo zvenčí (v kontrastu velmi intenzivní) proniká škvírami v dřevěných žaluziích, které zakrývají nezasklená okna. Otevřít jsem zkusil jednu, ještě, že jsem to udělal opatrně. V této výšce již téměř stále a mnohdy velmi silně fouká a tak mě náraz průvanu málem shodil ze schodů. Bylo tedy nutné nechat žaluzie zavřené a zvládnout ten obrovský dynamický rozsah světel a stínů. Fotografie zvonů jsou na stránkách 22 – 25.

Nová kniha Trojice.

O fotografování kostela bych mohl psát ještě dlouho, ale to by vydalo na další knihu. Pojďme tedy na zámek.

Interiery Zámku Mělník jsem fotografoval přibližně v pořadí, jak je procházejí návštěvníci při prohlídce. Na rozdíl od nich jsem se však nemusel držet jen ve vymezeném, poměrně úzkém koridoru, ale mohl jsem zcela všude. Ozdobná lana a jejich stojánky bylo nutno vždy odstranit, poté místnost mnohdy i poměrně zásadně přearanžovat, fotografovat a vše zase uvést do původního stavu (což jsem možná nemusel, ale nechtěl jsem nikomu přidělávat práci). Fotografoval jsem v zimních měsících, kdy teploty v nevytápěných komnatách a sálech klesají pod nulu. Teplé ponožky a boty byly zcela nutné, jinak nebylo možné v zámku pracovat déle, než dvě hodiny. Je to dáno především tím, že dlouhou dobu stojíte na jednom místě a děláte jen zcela nepatrné pohyby, které samozřejmě nikterak nezahřejí.

Jako ve většině historických interierů, i zde je oken poměrně málo a osvětlení místností tudíž sporé. Pro interiery zámku tak platí přesně to, co jsem psal již o oltáři. Včetně fotografování v protisvětle. Buď zcela bílé, přesvícené plochy oken a okolí, nebo komnata ponořená do tmy. Takové snímky by ovšem byly zcela k ničemu. Bylo tedy nutno opět použít skládání expozičních řad a následně náročných lokálních úprav. Níže (v knize na stránkách 102 – 103) umístěná fotografie velké ložnice Jiřího Kristiána Lobkowicze je toho důkazem.

Nová kniha Trojice.

Jak jsem již uvedl, měl jsem možnost být zcela všude, ne jen v návštěvníkům vymezených prostorách. Tím se ovšem všudypřítomný vzácný porcelán a sklo náhle ocitly v ohrožení, nechráněny ozdobnými lany. Byl jsem si velmi dobře vědom nevratných následků sebemenšího neopatrného pohybu. Nicméně jak jsem se soustředil na fotografování, dařilo se mi stále hlídat i vše kolem sebe a tak se nakonec nic zlého nepřihodilo. V některých komnatách to nebyl problém, ale například v dětském pokoji nebylo mimo průchod pro návštěvníky prakticky k hnutí. Na stránkách 106 a 107 naleznete ukázku jednoho z krásných, vzácných předmětů a také dětský pokoj kde se, obklopen celou řadou dalších, nachází.

Nová kniha Trojice.

I o zámku bych mohl hovořit ještě dlouhé hodiny. Velká jídelna, velký sál s mapami a vedutami, rozsáhlé vinné sklepy, ... v knize vše najdete. A my se nyní půjdeme podívat na mělnickou radnici.


Nová kniha Trojice.


Kromě již výše zmíněné rekonstrukce elektřiny, která stanovila pevné datum, kdy musely být fotografie interierů hotové, bylo organizačně, produkčně i výtvarně nejnáročnější fotografování tzv. Mělnického pokladu. Ve výše uvedené tiskové zprávě se o něm již píše. Vstupní podmínky pro fotografování pokladu připomínaly tak trochu onen pověstný gordický uzel. S tím rozdílem, že zde žádné jednoduché a snadné řešení nebylo. Posuďte sami:

Tím však v nejmenším nechci říci, že by mi snad někdo něco nařizoval nebo dokonce zakazoval. Naopak. Vedení města v čele se starostou mi vyšlo po všech stránkách vstříc a projevilo velkou důvěru, které si velice vážím. Fotografování bylo nesmírně náročné, ale podařilo se a tak si v knize na stránkách 148 – 155 můžete nyní celý Mělnický poklad podrobně prohlédnout.


Nová kniha Trojice.

Tolik k jednotlivým částem. Co se týče uměleckého záměru celé knihy, původně v ní mělo být podstatně více obrazů a jen trochu textu. Ten měl pojednávat o jednotlivých fotografiích a být spíše lyrický než odborný. Nakonec je poměr obrazové a textové části přibližně půl na půl, na druhé straně se zase dozvíte mnoho zajímavého z historie všech tří pamětihodností.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se na vzniku knihy podíleli. Tedy především starostovi Mělníka Ctiradu Mikešovi, bez kterého by tato kniha nevznikla. Dále Zuzaně Syrové, vedoucí odboru školství a kultury, za její vstřícnost, pochopení a vždy ochotnou pomoc. Velmi děkuji. Dále autorům textů, především Jaromíru Tůmovi, jehož pojetí se nejvíce přiblížilo původnímu záměru. Děkuji faráři chrámu sv. Petra a Pavla, P. Jacku Zyzakovi a majiteli Zámku Mělník Jiřímu Lobkowiczovi. Za vynikající tisk a knihařské zpracování děkuji všem zúčastněným pracovníkům Tiskáren Havlíčkův Brod a zejména Aleně Wasserbauerové.

Trojice je dokončena. Dlouhá, nesmírně náročná pouť je u konce. Přejme nové knize, aby lidem ukázala krásy královského věnného města a přivedla je do jeho ulic. Aby tak mohli sami prožít atmosféru Města nad Řekami:


Stojím a dívám se na dvě velké řeky.

Řeky, které se spojily, aly společně pokračovaly na své cestě.

Čím déle se dívám, tím více cítím pomíjivost všeho přízemního.

Jako kdyby se tok řek propojil s letem věků a ten až se samotnou, nekonečnou věčností.

Cítím se malý, nepatrný, ale přesto součástí tohoto nekonečného živoucího proudu.

Co jsou roky či staletí.

Cítím let věčnosti jako proud krve ve svých tepnách.

Dívám se na řeky a vidím život.

Nejskutečnější, nejpravdivější.

Věčný.


© Martin Mojžíš, 2020.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2017 – 2020.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.