Olympus OM-D E-M1 Mark II.
Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.

OLYMPUS OM-D E-M1 MARK II.

FOTOGRAFICKÁ TECHNIKA OLYMPUS – 9. ČÁST.

16. dubna 2018.
Olympus OM-D E-M1 Mark II je kompaktní digitální fotoaparát s výměnnými objektivy, elektronickým hledáčkem a 20 Mpix obrazovým snímačem Sony CMOS formátu Micro 4/3.

Olympus OM-D E-M1 Mark II.


FOTOGRAFIE.
Po prohlédnutí snímků v předchozích článcích věnovaných třem různým objektivům máte již zřejmě poměrně přesnou představu, jaké fotografie tento přístroj vytváří.

Při použití profilu Adobe Standard jsou barvy jemné až pastelové, vcelku přirozené a většinou čisté. Profily výrobce pak upravují sytost, mnohdy i odstíny barev a celkový kontrast.

Automatické vyvážení bílé je většinou věrné, samozřejmě jej dokáží splést výrazné barvy v záběru. Při volbě zachování bílé barvy poměrně přesně vyvažuje světlo žárovek a světelných diod s barevnou teplotou okolo 3200 K. Výrazně chybuje ve světle sodíkových výbojek, které reprodukuje sytější a více do žlutozelena. Za určitých okolností, např. mnohdy při zatažené obloze, jsou snímky v nepěkném žlutozeleném nádechu, který se těžko opravuje. Tímto neduhem trpí většina fotoaparátů osazených obrazovými snímači Sony.

Olympus OM-D E-M1 Mark II. Olympus OM-D E-M1 Mark II. Olympus OM-D E-M1 Mark II. ↑ Marné pokusy o aspoň trochu použitelný snímek. Zcela nahoře je pouze oříznutá a srovnaná, jinak neupravená fotografie s profilem Adobe Standard. Uprostřed upravený snímek, stále to není ono. Dole již jen pro úplnost zkouška jiného vyvážení bílé.


Olympus OM-D E-M1 Mark II. Olympus OM-D E-M1 Mark II. Olympus OM-D E-M1 Mark II. Olympus OM-D E-M1 Mark II. ↑ Selhávající automatické vyvážení bílé. První a třetí fotografie jsou neupravené ukázky, druhá a čtvrtá pak po úpravě. Sodíkové výbojky trápí snad všechny fotoaparáty se snímači Sony.

S dynamickým rozsahem jsem si ve většině situací vystačil. RAW má oproti JPG, z něhož je vytvářen histogram zobrazovaný ve fotoaparátu, rezervu přibližně 1 EV ve stínech i světlech, samozřejmě podle situace. Stíny lze dobře projasňovat, rušivé artefakty se objevují jen na silně podexponovaných místech.

Kontrast a detailkontrast jsou podle světelné situace spíše nižší. Mikrokontrast objektivu 25 mm 1 : 1.2 tento problém částečně odstraňuje.

Jemný jasový šum je patrný již při základním ISO 200, ale neruší a charakterem připomíná filmové zrno. Pomáhá prostorovosti snímku a částečně "zvyšuje" nižší detailkontrast. I fotografie zhotovené při citlivosti ISO 6400 jsou použitelné, pokud nám výrazný šum nevadí, jeho charakter je i zde poměrně estetický. Celkově je šumu méně, než bychom od snímače o 40% menšího než APS-C očekávali. Je také dobré, že výrobce nepoužil příliš silné interní odšumování RAW a snímky tak zbytečně neztrácejí jemné detaily.

Olympus OM-D E-M1 Mark II. Olympus OM-D E-M1 Mark II. ↑ V KAPLI. Ohnisková vzdálenost: 40 (80) mm, expoziční čas 1/80 vteřiny, clona f/2.8, ISO 6400.
Druhá fotografie je ořezem ze 100% velikosti při 150 dpi.
Vzhledem k malým rozměrům snímače je množství šumu přijatelné.

Vestavěná korekce zkreslení a chromatické vady objektivů – velmi šikovná věc, pokud nepoužíváte Lightroom a jiné programy, které to umí. Jedinou nevýhodou je, že oprava zkreslení je prováděny vždy, tedy i tehdy, když není potřeba. Pokud fotografujeme například přírodní struktury, spadané listy apod., výraznější zkreslení nebude nijak rušivé a nemuseli bychom si jeho opravou kazit kresbu okrajových oblastí fotografií. Vzhledem k tomu, že například 24 mm ohnisko u kinofilmu je u 4/3 systému 12 mm, obávám se, že opravy zde budou poměrně rozsáhlé. Škoda, asi by nebyl problém umožnit v nabídkách tyto opravy vypnout. Třeba se tím výrobce nechá inspirovat, aspoň u nástupce tohoto modelu, určeného především zkušeným fotografům.

Mám rád 4:3 poměr stran fotografií. Je bližší čtverci a přijde mi více tvůrčí a inspirující, než běžný 3:2, který vychází z 36 mm filmového políčka. Poměr lze nastavit, např. zmíněný 3:2 nebo 1:1 – fotoaparát pak zobrazuje v hledáčku i na zadním monitoru záběr v tomto poměru a do fotografie v RAW se vloží odpovídající ořezová cesta, kterou je možné při vyvolání v Lightroomu upravit či zcela vypnout. Tím získáme v případě potřeby opět celý, neoříznutý 4:3 snímek.


OBRAZOVÝ SNÍMAČ.
Obrazový snímač Sony IMX 270 je typu CMOS. Jeho rozměry jsou 18 × 13.5 mm (úhlopříčka 22.5 mm), z toho aktivní plocha má rozměry 17.3 × 13 mm (úhlopříčka 21.6 mm). Plocha snímače je přibližně 220 mm2. Před snímačem je umístěn filtr pro sklepávání smítek prachu. AA filtr není použit.

Celkový počet bodů je přibližně 21.77 milionu, z toho efektivních přibližně 20.37 milionu. Barevná informace je získávána pomocí Bayerovy mozaiky. Skutečné (neinterpolované) rozlišení snímače odpovídá tedy přibližně 6.7 Mpix, po odečtení bodů použitých pro automatické zaostřování ještě méně.

AD převodník je pouze 12-bitový. Standardem je již delší dobu 14 bitů, některé digitální stěny používají 16 bitů. Pro zajímavost, snad nejkvalitnější převodník mezi digitálními fotoaparáty, alespoň co se bitové hloubky týče, měl Pentax K10D, představený v roce 2006 – 22 bitů na kanál.

Citlivost snímače je úměrná ISO 200 – 25 600. Lze nastavit nejnižší citlivost ISO 64.

Snímač se pohybuje v pěti osách, resp. pluje v magnetickém poli. To slouží jednak k velmi účinné stabilizaci obrazu, jednak k vytváření fotografií o velkém rozlišení pomocí skládání dílčích snímků. Jsou možné i další způsoby využití. O některých z nich si budeme povídat v dalším díle.


KONSTRUKCE A OVLÁDÁNÍ FOTOAPARÁTU.
Tělo přístroje je zhotoveno převážně z kovů – hořčkové slitiny a hliníku. Je konstruováno jako odolné vůči mrazu, prachu a stříkající vodě.

Bajonet pro připevnění objektivů odpovídá standardu Micro 4/3. Má průměr 38 mm (pro srovnání Nikon F 44 mm, Canon EF 54 mm). Vzdálenost přední (montážní) roviny bajonetu od snímače činí 19.25 mm.

Závěrka je buď elektronicky řízená štěrbinová, nebo zcela elektronická.

Elektronický hledáček je opatřen gumovou očnicí. Mohla by mít možná poněkud širší a měkčí okraje. Vedle je umístěn snímač přiblížení, který hledáček (dle nastavení) automaticky zapíná a naopak vypíná zadní monitor. Miniaturní OLED monitor v hledáčku sestává z 2 360 000 bodů a ukazuje přibližně 100% záběru. Obraz je sice příjemně velký, ale s patrným zpožděním i při přepnutí na vyšší snímkovou frekvenci. Náhled snímku v hledáčku po vyfotografování je šikovný, jen je třeba jej vypnout při fotografování rychlých dějů, jinak náhled zakryje hledáček zrovna v nejnevhodnější chvíli. Lze zvolit tři možnosti grafického uspořádání. Proti optickému hledáčku zde ruší viditelné obrazové body, rovněž barvy nejsou ani po nahrání nového firmware věrné. Zklamán jsem byl i režimem, který má napodobovat optický hledáček. Je ale pravda, že mi nevyhovuje zřejmě žádný z elektronických hledáčků (zkoušel jsem i Fujifilm a Sony). Pro občasné použití snad, ale je nutné ještě mnohé zlepšit. Rozhodně nejsem zastáncem názoru, že by elektronické hledáčky měly nahradit zrcadlovou komoru, to by byl opravdu velký krok zpět. Každý systém má své výhody i nevýhody, právě tak jako film a digitální fotografie. U zrcadlovek se totiž již nyní v hledáčcích používají průhledné monitory, které na přání zobrazí např. pomocné mřížky, upozornění a různé další údaje. Stačí je tedy pouze zdokonalit natolik, aby byly schopny ukazovat i obraz ze snímače a můžeme si rázem vybrat, nebo oba způsoby dle potřeby kombinovat.

Spoušť je umístěna uprostřed předního ovládacího kolečka, ale není tím nijak omezována. Její chod je jemný a plynulý, jen bych uvítal nepatrně více znatelnou mezipolohu při namáčknutí. Jde ale spíše o zvyk.

Obě kolečka jsou umístěna v horní části fotoaparátu, poměrně blízko sebe. I ve středu toho zadního by mohlo být tlačítko s volitelnou funkcí. Obě kolečka mají velmi precizní, mechanický chod s jasně patrnými kroky a jejich používání je díky tomu velmi příjemné.

Kolečko pro volbu fotografických režimů vyniká neméně přesným chodem a navíc i možností uzamčení proti náhodnému přestavení. Děje se tak tlačítkem uprostřed, které pracuje podobně jako u kuličkového pera: jedním stisknutím odemkneme, druhým zamkneme. Tento způsob mi vyhovuje více, než nutnost tlačítko při každém pohybu přidržovat.

V horní části nalezneme také nápadné červenoranžové tlačítko pro zapnutí záznamu filmů. Domnívám se, že by mohlo být provedeno lépe, např. jen v černém provedení jako funkční tlačítko. Takto je zbytečně křiklavé a kazí jinak decentní a vkusný vzhled přístroje. Nejde přece o kameru. Hlavním tlačítkem u fotoaparátu je spoušť a ta (naštěstí) není nijak barevně zvýrazňována.

Olympus OM-D E-M1 Mark II. Ovládací kříž na zadní straně přístroje má příjemně zdrsněné plochy. Jen by mohl být osmisměrový, ne pouze čtyř. Je to praktické například při prohlížení zvětšených snímků na zadním monitoru.

Olympus OM-D E-M1 Mark II. Tlačítka se většinou používají dobře, výjimkou jsou jen Koš a Prohlížení fotografií v dolní pravé části zadní stěny. Vzhledem k tomu, že se zde opírá dlaň pravé ruky při držení fotoaparátu, jsou zapuštěna pod povrch a k jejich stisknutí je mnohdy třeba použít nehet. Jde o nešikovnou daň za menší rozměry přístroje.

Zadní monitor má úhlopříčku 3", rozlišení 1 040 000 bodů a poměr stran 3:2. Je výklopný a otočný kolem kloubu vlevo. Jak jsem již psal, lze zapnout automatické přepínání s elektronickým hledáčkem. Při přiblížení oka k hledáčku se tento zapne a monitor vypne. Funguje to spolehlivě, kromě situace, kdy je monitor vyklopen vlevo. Tehdy se hledáček z neznámých důvodů nezapne a jedinou možností je ruční přepnutí.

Fotoaparát má na poměry kompaktních přístrojů vcelku výrazné držadlo pro pravou ruku. Je ovšem docela hubené, neboť baterie není přímo v něm, ale vedle v těle. Můžeme připojit i bateriový držák.

Baterie má, vzhledem k pouze elektronickému hledáčku, obstojnou kapacitu, očekával jsem méně. Většinou vydržela celý den fotografování. Poměrně velkou spotřebu má především stabilizace obrazového snímače. Zbývající kapacita baterie se ukazuje v procentech, většinou vcelku přesně. Jen jednou se mi stalo, že fotoaparát ukazoval ještě 35%, ale náhle se na monitoru objevilo upozornění a přístroj se vypnul. Bylo to v mrazivém počasí, kdy kapacita baterií zdánlivě klesá, ale po zahřátí se zase obnoví. Zde však ani zahřátí baterie nepomohlo, bylo nutno ji znovu nabít. Baterie je, jak už bylo zmíněno, umístěna v těle fotoaparátu mimo rukojeť a tak ji nelze rukou při držení zahřívat, jako je to běžné u zrcadlovek.

Nabíječka baterií frekvencí blikání kontrolky ukazuje, nakolik je již baterie nabitá. Není to tak přehledné, jako u nabíječek Canon LC-E6E, ale určitě je to lepší než jen obvyklé znázornění nabíjení / nabito. Dioda svítí při nabíjení vcelku decentně, zato zelené světlo signalizující nabití je až příliš intenzivní.

Paměťové karty typu SD lze použít dvě, tedy například na druhou zálohovat.

Závěrem maličkost: popruh je zcela příšerný. Tvrdý, nepoddajný, nešikovný. Doporučuji Olympusu zakoupit za 480 korun popruh k Canonu 1DX II a inspirovat se. Perfektně zpracovaný, snadno ohebný, pevný. Tak má vypadat řemen profesionálního fotoaparátu.


NABÍDKY.
Nabídky (menu) fotoaparátu jsou podobné jako u Nikonu, tedy se záložkami na levé straně. Fotografa nepotěší záložka Kamera, kterou nebude používat a tak jen překáží. Toto má ideálně (když už to tedy vůbec ve fotoaparátu musí být) uděláno Canon. Pokud fotoparát nepřepnete do režimu Kamera, veškeré nabídky se týkají pouze fotografií a funkce pro natáčení nás tak neobtěžují, vlastně o nich nevíme.

K nabídkám E - M1 II mám dvě výhrady. Tou hlavní je, že je nelze nijak uspořádat, vytvořit si vlastní nabídky apod. Právě tak pevně je dána mřížka funkcí, z které lze přímo jednotlivé věci nastavovat pomocí koleček. A tak zde překáží opět zcela zbytečné funkce pro natáčení filmů, nastavení jpg atd. Druhá, menší výtka, směřuje k nemožnosti zvolit vlastní barvu zvýraznění jednotlivých položek. Proč zrovna světle zelená, opravdu nevím. Osobně bych dal přednost decentním šedým tónům, ale především ponechal výběr na majiteli přístroje.

A to je pro dnešek vše. V ►následujícím, závěrečném dílu si budeme povídat o některých zajímavých funkcích přístroje a shrneme také poznatky ze všech článků věnovaných fotografické technice Olympus.

© Martin Mojžíš, 2018.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2018.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.